Jedna z nejdůležitějších zkoušek pojmenovaná Zvláštní odborná způsobilost byla před námi v České Třebové. Opět se skládá z písemné a ústní části, tentokrát je ale rozsah už opravdu úplný – doprava, technika, znalost stroje, postupů při mimořádnostech, zkoušející se může zeptat prakticky na cokoliv.
Situace, které na svém webu budu popisovat, jsou sepsané hlavně proto, že cestujícím, které vozíme, může připadat, že něco neskutečně dlouho trvá. Vypadá to často nepochopitelně. Nebo dokonce směšně.
Zkusím pro pochopení začít zjednodušeně, zeširoka.
Mladej má první prázdniny, celý odpoledne si vyráběl kulisy, a říká:
„Taťko, večer vás s mamkou pozvu do divadla.“
A za 5 minut to začíná.
Mstětice jsou malý kousek od Prahy. Bylo to super, paní i obě děti nadšený. Ja už mnohem míň. Nohy mě bolely jak svině. Protože jsem asi 90 procent odšlapal sám.
Jízda vlakem není vždy jen zábavná. Hodně často vede polem, lesem, kolem řek, zcela nedotčenou krajinou, kde nevedou žádné stezky. Jen koleje. Kromě neuvěřitelně nádherné podívané, která se nikdy neomrzí, člověk vidí i zvěř. A bohužel se s ní někdy srazí. Nejde se tomu vyhnout.
Vezu nahoru do Hlinska v 18 h první spěšňák, v Rosicích přecházím na druhou stranu jednotky. Proti mně borec, co vypadal jak Bon Jovi, takovej pačesák. Nicméně kapku máklej. Obě ruce v kapsách kraťasů, u toho takovej zaujatej výraz a normálně si dělal dobře.
