Když odplavu, jdu do sprch a cestou si čistím zuby. Mám desku na plavčo, piškot, packy, tašku s pitím, sprcháč, pastu, brejle, čepici a ručník. Jednou rukou čistím, druhou nesu náklad.
Ve sprchách dojdu k umyvadlu, dočistím zuby, vypláchnu, svlíknu plavky a jdu se opláchnout od chloru. A když se myju, přišla za mnou nějaká učitelka.
Tohle je věc, z které má každý fíra krůpěje potu na čele, jen o tom slyší. Před nějakým časem proběhla nehodová série, která byla vděčným tématem všemožných periodik. Vyjadřovala se k nim spousta odborníků, znalců, laiků a dokonce i politiků. Sledoval jsem to povídání a trošku mi vadilo, že díky určité zkratkovitosti dnešní doby, spoustě zjednodušování a rychlých řešení, nikdo nechce slyšet i názor druhé strany. Vůbec mi nejde o to, abych popíral, že zcela jistě má některé z nich na svědomí pochybení strojvedoucích. To se koneckonců jasně ukáže časem při vyšetřování. Ani se nebudu omlouvat. Ale možná by bylo fajn ukázat, jak to člověk, který danou práci denně vykonává, cítí a hlavně, že ho tyhle události naplňují hrůzou.
Čas od času se nachomejtnu k nějaký maličkosti, která mi stojí za zaznamenání. Nejde o žádný dlouhý příběhy, spíš jen útržky ze života, co jsem zaslechl kolem sebe ve vlaku, prostě kaleidoskop, panoptikum. A tady je první z nich.
Jel se mnou dnes kolega vlakvedoucí. Je starší než já, chytrej jak rádio a velkej myslitel.
„Ses nějak zakulatil, ne? Co jsme se neviděli,“ povídá mi.
„Ne, mám furt stejně.“
„Chodíš plavat?“ ptá se.
„Jo, hele, daří se mi. Byl jsem i dneska, jak to máme přerušený. Místo oběda.“
„No jo, chce to se hejbat. Člověče, my jsme teď se starou objevili to nordic walking. Víš, co to je, ne?“
„Jasně, vím, to chodíš s hůlkama.“
„Jo, to je vono. Akorát my ještě nemáme ty hůlky koupený, tak chodíme jen tak.“
Abyste věděli, co je trendy. 🙂
Asi jako u každé podobné profese, i v životě fíry jsou občas šichty, které nestojí za nic.
Mám rozpis, z kterého dopředu vím, kdy půjdu do práce, jaké vlaky budu vozit, v jaký čas nastoupím, kde budu případně spát, a na jak dlouho mi práci přeruší v případě, že žádný vlak nejede. Přerušení se nepočítá do časové normy, což každého fíru nehorázně štve a způsobuje, že měsíčně musí být v zaměstnání většinou o dva pracovní dny navíc, aby splnil předepsaný počet odpracovaných hodin.
V rámci osvěty budu občas a nepravidelně přinášet rozhovory se zajímavými lidmi od kolejí. Formát povídání bude odlišný od vyžehlené komunikace z časopisu. Nebudu se bát zeptat konkrétně a také nekorektně. Mám za to, že podobné dialogy můžou přinést jiné pohledy, poznatky a také zajímavosti.
Na další zkoušku jsme se už nijak zvlášť nepřipravovali. S klukama jsme se potkali, myslím, pouze jednou. Opět jsme si oživili opakováním sepsané situace a nejasnosti z papíru smrti. Pomohla nám i aplikace testových otázek, kde čtením člověk dostával přesnou formulaci odpovědí napevno do hlavy.
