Stalo se: 29. 9. 2018, 08:12
Snídame, do ticha otázka od Péti:
„Tati, co to je nou peach?“
Říkám:
„To nevím, neumím anglicky.“
Péťa: „Nebude to – ne, ty píčo?“
Mi málem vylítnul čaj nosem i drobkem chleba. Říkám mu:
„To myslim, že určitě ne, ale radši se zeptej mamky.“ Dvě aprobace, bude určitě vědět.
2.12.2018
Ohledně mojí angličtiny… Dnes je neděle, tzn. jezdí vše posílené, jinak řazené nebo spojené. V Rosicích jsme se oddělili od rychlíku na Hradec Králove, průvodčí můj vlak prochází a křičí:
„Tato souprava jede na Havlíčkův Brod!“
No blbý je, když je ve vlaku cizinec a nerozumí. Angličan a tradá, jede špatně. Dovezl jsem ho do Chrudimi, kde se od Regionovy, která pokračuje do Havlbrodu, trhám i já, a a svou profesionální angličtinou mu nařídil at zůstane sedět. Správně bych ho měl vyhnat na mráz a nechat osudu. Venku fest hnusně, mínus jeden, vítr, déšť.
Jsem už taková povaha, že mi je ho líto, tak se o něj postarám. Nebude za tuhle okružní jízdu nic platit a ještě nás ve světě pochválí!
Sedí tady a furt dokola říka:
„Fenkjů, very mač.“
Sem mu řekl:
„Trejn bek Hradec Kralové, sevn minut, hír plac,“ a ukázal na peron.
A on zas:
„Okej, fenk ju.“
Už sem ho předal kolegovi, co jede zpátky:
„Hele, nalož ho prosímtě v Rosicich do pantera, nerozumi ani ň.“
„Jo, jasný.“
Chlapík mi na rozloučenou mával z okna jak divej! Podmanil sem si jeho heart. Až druhý den se ukázalo, že to nebyl angličan, ale rakušák… Prezident.
