Stalo se: listopad 2019
Občas se na mě obrátí kamarádi nebo známí s prosbou ohledně koupě lístku do vlaku. Chtějí poradit, požádají o posouzení, potřebují vysvětlení. Snažím se vyjít vstříc, mnohdy je příliš nepotěším, popř. si vyslechnu nadávky, že jsme drahý ku*vy! To nerozporuju, neb kvalita prostě nemůže být levná! 😀
Uvědomuji si také, že přispívají na můj velmi solidní plat, takže pokud to jen trošku jde, vyvinu značnou aktivitu, abych pro ně našel řešení.
Před časem se na mě obrátil hoch z fóra. Tentýž, který dával report s jídelákem. Protože si všímá úrovně ČD a vlaky se mu líbí, naplánoval si s manželkou výlet na Slovensko. Jenže zjistil, že jsou ve svátek všechny vlaky vyprodané. Neměl teda úplně obyč požadavek. Chtěl Euronight s postelí, při nejhorším náhradní variantu odpolední Pendolino. Na netu naprosto bez šance, úplně plno.
Potahal jsem za skryté nitky. Zašel jsem osobně na pokladnu, kde mám známou, a použil veškeré myslitelné triky a lsti. Jinými slovy jsem jí položil neprůstřelnou otázku – co s tím hodlá dělat?! 😀
Jako mávnutím kouzelného proutku se objevila dvě lůžka. Cena i úroveň dle žádosti, takže klučina s manželkou jeli ve svátek od slovenských pobratimů jako lordi v horizontální poloze.
Admin trefně poznamenal, že je stejně hrozný, že bez známosti u nás nejde už ani vlakem jezdit! 😀
Ale dál…
Včera – pondělí – jsem byl úplně grogy. Ranní nástup ve 2:05, vezl jsem dvě boudy. Večer, kolem 21 hodiny, mi pípla SMS na telefonu a koukám, že mi píše Radek P. Už jsem zprávu viděl jen jedním ospalým okem…
Říkám si – vida, chce jet s paninkou nasát Vánoce do ciziny, no prosím.
Neumím psát SMS, mám starou, hloupou Nokii, víc než 12 roků historie, a mám ji tuze rád. Říkám si, že mu ráno cinknu a usnul jsem asi vteřinu poté.
Ráno, nabitý spánkem, jedu na trénink a čekám v 8 hodin na nádraží na vlak. V seznamu vytočím Radek P. Vzal to na čtvrtý zazvonění, má malý děti, takže bylo jasné, že bude vzhůru. A rovnou jsem spustil:
„No hele, na vánoční trhy do Vídně, to bude problém, ale neboj, nějak to vymyslím. My jsme tam taky s manželkou jeli, stojí to za to, abyste dorazili dopolko a večír domů, značka ideál…“
A mlel jsem ještě asi minutu.
Radek na druhém konci beze slova, zaujatě poslouchal. A v okamžik, kdy jsem se nadechoval, povídá:
„Hele, o čem je řeč? Já vůbec netuším…“
Trošku jsem znejistěl, protože mi úplně rozhodil koncept a říkám mu, ať chvilku vydrží.
Nalistoval jsem v menu telefonu příslušnou složku a zjistil, že volám úplně jinému Radkovi P., který navíc vlakem vůbec nejezdí.
„Nezlob se,“ říkám mu pak, „často jsem za debila, a dnešek není výjimkou. Volám totiž jiné číslo, protože mám v seznamu dva Radky P. Večer už jsem četl zprávu jen jedním okem.“
Nezlobil se, smál se a že děkuje za tip.
Správnému Radkovi jsem zavolal odpoledne a našel pro něj uspokojivé řešení. Už jsem také správně pochopil, že nechce jet do Vídně, ale pouze do Olomouce.
Občas si při plavání promítám zpětně tyhle faily. K výše sepsanému naprosto sedne hláška Hajného z GR, který – pokud někdo odpovídá na zcela jinou věc, než na kterou je tázán – napíše: „Právě jsi předvedl klasické čtení pr*elí. Ve své zcela ryzí a krystalické podobě!“
A tak to prostě občas je. 😀
