Přejezdy, znovu a znovu + video

Jsem se chlubil, jak mám novou kameru. Tak mě napadlo, že když v jednom kuse rozbíjím lokomotivy na přejezdech, že by pomohla dokumentace zážitků právě z nich. K tomu jsem přidal osvětu, jak se na přejezdech chovat, především na těch s výstražnými kříži. Jak je ale vidět, pořád mám co dohánět.

Všechno se zdá jako náhoda. V týdnu jsem vezl z Pardubic školní vlak. Jede se po koridoru do Moravan, tam uhnu na trať D3 a jedu do Holic. Vezl jsem dost dětí, zhruba čtyřicet, a dobře půlka z nich jela až na konečnou do Holic.

Přejezd v Platěnicích znám velmi dobře. Jezdím přes něj nejen vlakem, ale i autem. Je tam výborně vidět, zvlášť z té strany… ale to předbíhám.

Vyjel jsem Regionovou z Moravan, přejedu řeku, pískám a koukám na obě strany. A už ho vidím! Traktor s bránama, za ním jede ještě trojková ovce.

Za mostem můžu jet 60 km/h, ale traktorista evidentně neví, že jede vlak. Na troubení nereaguje. Tak brzdím.

Chtěl bych ještě říct, co člověka napadne… Když jede traktorem, bude z blízkého okolí. To neví, že jsou v místě koleje? Asi ne, vůbec si vlaku nevšimnul. Prostě nevěděl, že jedu. Řidička v oktávce nevěřícně kroutila hlavou a zvedala ruce směrem k nebi, nejspíš nedokázala pochopit, jak je to možné.

Protože jsem tušil, že mi může vjet před vlak, už dopředu jsem si nabrzdil. A ubrzdil bych to, i kdyby byl blíž. Ale stejně mi srdíčko ťukalo. Nechci už do nikoho bourat. Nebaví mě to. Vůbec!

A mimochodem – tentýž den, na tomtéž přejezdu, jen o pár desítek minut později, jsem si zatroubil zase! Neuvěřitelný.