Tip na výlet: zastávka Nižbor

Během letní dovolené 2018 jsme měli při přesunu po Česku naplánovanou zastávku a spaní ve vagonu na zastávce Nižbor.

Výsledek – nádherné, uchvacující, perfektní. Klíče od vagonu, kde jsme nocovali, nám předával přímo Tomáš Hanák.

Vtipně se otevírá kleštičkami na štípání lístků, co měl dříve průvodčí. Nespěchal, zajímalo ho, jak jsme na to přišli, když jsme až od Pardubic. Jestli mě jako fíru může uchvátit spaní ve vagonu atd. Poprosil jsem o fotku na památku – mám ho rád jako herce z děl Kopytem sem, kopytem tam, Mlýny, Bible a dále.

Byl opravdu příjemný, možná dvacet minut si s námi povídal, s upřímným zájmem, neuspěchaně. Opravdu hotelier na 1*.

Uvnitř vagonu je malá předsíňka, s jedním menším lůžkem a manželské dvoulůžku v ložnici. Vedle oddělený záchod se sprchou a teplou vodou. Vše plně dostačující, stylovka nehorázná.

Před večeří jsme stihli úchvatné koupání v Berounce.

Jídlo tady je spíše hospodská klasika, ale myšleno v dobrém. Obsluha milá, ochotná a srdečná.

Interiér restaurace je naprostá špice. Nepřeplácané, dokonale čisté drážní věci zakomponované do vybavení, milé detaily, které ocení nejen příznivci kolejí, ale i amatérští cestovatelé. Věci z dob dávno minulých spojené s pohybem po kolejích – váha ze spěšnin umožní zvážit strávníka před a po jídle, zelené sedačky, židle u služebních vozů, ručníky ČSD a spousta dalších předmětů. Pro mě to má přidanou hodnotu, protože jsem si uvědomil, co všechno mi během dvaceti roků práce u železnice zmizelo z očí.

Obdivuji, jak mají vše zařízené a dotažené do detailu. Cedule s prosbou pro návštěvníky, aby neparkovali před restaurací a nekazili tím až filmový výhled na zámek přímo od stolu. Stojany na kola mimo osu objektu, aby lidem, kteří fotí, nepřekážely bajky v záběru. Všude misky na vodu pro psy. Muškáty a bramboříky evokují doby, kdy byla takřka všechna nádraží obsazena výpravčím.

Působí to neuspěchaně, prostě se tu zastavil čas. Děti i manželka zcela uchváceny a nadšeny.

Jednoznačně doporučuji k návštěvě.

Dovětek k návštěvě zastávky Nižbor

Zapomněl jsem ve vagonu nabíječku na atypický tablet, se speciálním USB-C magnetickým konektorem. Zůstala ve vagonu na dece. Ta je černá a k tomu černě opletený kabel… Přišel jsem na ztrátu až doma. Docela mě to štvalo, protože nabíječka stála pětikilo, ale říkal jsem si, že je nebudu otravovat.

Večer telefon:
„Pane Hopa, nechal jste u nás ve vagonu nabíječku. Dejte mi adresu, já vám ji pošlu. Má zvláštní konec, tak ať vám nechybí.“

Moc mě to potěšilo, iniciativně sami dohledají dementa, co si neumí pobalit svoje věci. Nabíječka přišla za dva dny poštou a neplatil jsem za to nic. Takže dlužím a já dluhy platím, takže tam rozhodně ještě pojedu příští rok, abych vše srovnal.

Díky a držím palce v nelehkém podnikání. Co děláte, má smysl, a děláte to skvěle!