Všudybylka

Stalo se: 15. prosince 2018

Malej Péťa měl svůj oblíbený hrníček. Byla na něm vyobrazena parní lokomotiva. Všudybylka se jmenuje. Měl ho už víc než tři roky. Snídal s ním, jistota startu do dne, že vše má svůj řád tak, jak je zvyklý.

Před 14 dny ho dcerka, podotýkám nechtěně, shodila a hrníček na mrtě střepů rozbitej. Kluk byl šíleně smutný, brečel. Manželka mu říká, ať nebrečí, že vyberem jinej, hezčí!

Péťa se nedá:
„Nechci mamko, tenhle jsem měl rád.“

Dal sem si práci a sehnal ho. Za 140 Kč i s poštou, která stojí 80 kaček. Už jsem ho chtěl kaufnout, říkám to ženě, jaký jsem frajer.

Manželka se na sumu mračila, prej:
„No to ne, to vymyslíme jinak.“

A voila, koupila přes svou sestru v Brně na hlavním nádraží vlakový hrníček za – považte – 59 Kč, tzn.  ušetřilo se! Je na něm také parní lokomotiva. Ale jiná.

Moudře jsem mlčel, ale nemýlil jsem se ve svém odhadu stran přijetí daru.

První bylo…
Péťa: „Díky moc, ale to není ona, nechci jinou.“

Manželka mazlivě a podlézavě: „Ale to vůbec nevadí, je také hezká, podívej… parní.“

Péťa: “ Já sem chtěl tu svoji. Takhle radši žádnou!“

A smutek v očích.

Manželka : Taťko, řekni něco, je pěkná, viď?“

Já: „No taky se mi nelíbí…“

Manželka, fest nafučená, nově i na mě, soptí:
„Heleďte, tak já to zařizuju, volám, sháním a není vám to po chuti!“

A ukončila slavnostní okamžik předávky daru…..

Večer jsem synka ukládal do postýlky. Povídá mi:
„Taťko, víš jak si říkal, že všechno dobře dopadne, když jsem jeli pro nákrčník, tak podívej, že nemáš pravdu! Ten hrnek moc dobře nedopadnul, viď?“

Říkám mu:
„To je pravda, ale mamka ti chtěla udělat radost, tak si ten hrníček vezmi, ano?“

Péťa kýve hlavou:
„Já vím, ale stejně jsem smutný…“

Nemám rád, když je někdo smutný. A zbytečně. Pod stromečkem bude od Ježíška jedno překvapení.

Jestli se bude paní mračit (což neočekávám, protože faktor svátků), budu čelit jejím výtkám sebevědomým a zcela nezpochybnitelným tvrzením, že dárky nosí Ježíšek. Pánbůh mi tu lež jistě odpustí, jsem jeho oblíbenec :).