Ráno jsem nastoupil do práce po jediném dni volna a mám před sebou dvě dvoudenní směny. Vezu zrychlený osobák nahoru do Hlinska a protože jedu zpožděný o šest minut, točím ihned spěšňák zpátky do Pardubic. Je sucho, krásné nedělní dopoledne.
Smutná série na železnici snad už skončila. Doufám. Jistě se bude vyhodnocovat, bilancovat, přijdou opatření, změny, nařízení. Dneska to bude o druhém dni po MU v Medlešicích, o které se také hojně psalo. Článek je dlouhý a nudně detailní, tak se připravte. 🙂
Byl jsem teď několik dní po sobě v práci. Sobota jediný volný den a zase mě čeká neděle, pondělí, úterý a středa v procesu. Je nutno si řádně odpočinout.
Včera ráno jsem četl smutnou zprávu o další srážce vlaku. To jsem ještě netušil, že přišel o život kolega, kterého jsem znal. Od vidění, potkávali jsme se, zdravili, prohodili občas pár slov. Příšerný. Tahle situace je hrozná, úplně jiný stav, než když si o neštěstí člověk pročítá zprávy z tisku.
Mám za sebou první letošní dovolenou. Trávil jsem ji s rodinou na Sázavě. Jezdím tam už odmala. Dříve tam ČSD v osadě Samopše vlastnilo rekreační objekt, kde zaměstnanci mohli využívat spartánsky vybavenou chatu za pár peněz (pouze studená voda a suchý záchod).
Občas jsem tu zmiňoval, že zpoždění vznikne i krátkými pobyty ve stanicích, kde nemohu odjet dřív, než všichni cestující vystoupí a nastoupí.
