Moby Dick

Stalo se: 29. 8. 2020

Mám volnej víkend, to je vzácnost. Na sobotní odpoledne je naplánovaná oslava s grilovaným seletem, na což se těším už týden.

Byl jsem teď hodně v práci a protože směny nebyly nic extra, měl jsem značný spánkový deficit. V sobotu ráno jsem se ovšem vzbudil do růžova, deset hodin jsem tomu dal. Tento stav se podepisuje na spokojenosti, svět je hned hezčí.

V půl jedenácté usedám do auta a jedu plavat, těším se jako blázen. Prší, nemusím na kole a vlakem, čili nespěchám a ve vodě se můžu rochnit dle libosti. Jak je korona, chodí plavat málo lidí. Což je špice, protože mám vlastně olympijské podmínky a bazén sám pro sebe. Od září, až se zase dráhy naplní, si budu horkotěžko zvykat.

V kondiční dráze jsem většinou úplně sám. Plavu i tak ukázněně tzv. kolotoč, což znamená, že dělám okruh v jedné dráze, namáčklý k její pravé straně. Díky tomu se pohodlně do dráhy vejde více lidí, pokud je třeba. Chováme se k sobě ohleduplně, pouštíme rychlejší, uhýbáme. Funguje to do doby, než přijde někdo neznalý. O tom ale jindy…

Skočím do vody a jedu. První kilák na rozplavání, odpočinutej a vyspalej jsem ho dal s neuvěřitelnou lehkostí. Dojíždím k bloku a na dálku vidím, že se u něj rozcvičuje dívka. Figura jak z katalogu, ale stejně mě štve, protože si sobecky užívám dráhy pro sebe a vidím, že lajna vedle mě (pro veřejnost) je taky prázdná. Proč nejde tam?!

Mám brýle skořápky, nevidím detaily, ale rozeznám u bloku položené pomůcky – ploutvičky, packy na ruce, destička. To znamená, že holčina nebude úplné vemeno a nejspíš bude umět plavat.

Doplavu k ní, sekundový pohled nahoru (jen slušné vychování mi brání sledovat osu rozkročených nohou) a vidím, že se usmívá a je fakt hezká. Nic neříkám, nezvu ji dál, pořád mě štve, že se mi přifaří do dráhy. Na druhou stranu – hezká ženská je lepší než hezkej chlap. 😀

Ilustrační foto: Iswanto Arif / Unsplash

Nekoukám, otočím se a jedu další stovku podle plánu. A vidím, že to bude fajn. Holčina počkala, zda se vejdeme a začala uhánět. Neměl jsem na ni ani náhodou. Naučená technika, nepropadá se do vody, líný a dlouhý skluz. Je výrazně lepší plavec než já. Ale nevadí, nemotá se mi v cestě, každý si plavem svoje.

Po chvíli mě čeká 600 metrů nohou. To znamená, že ruce odpočívají na destičce a nohy kopou „delfínový“ kop. Potom znakové nohy, prsový kop a nakonec kraulové nohy. I když se to nezdá, je to makačka jako prase. Jsem zvyklý to neflákat a těším se, až dojedu k prsovému kopu. To je složitá a technicky náročná operace, kdy máte navíc mezi stehny sevřený tzv. piškot (malý, zvlněný molitan) a prudkým výpadem nohou posouváte tělo kupředu.

Jsem skoro u konce úseku, opírám se do toho fest, když tu najednou – BUM! Holka mě dohnala a dostala patou do hlavy. Ale pořádně!

Plavala znak na zádech a neuvědomila si, že mě dojela. Schytala bombu jako blázen.

Já byl samozřejmě hrozně rozčilenej. Proč nesleduje, kde jsem? To nebyla moje chyba, má čumět. Nána! Stejně jako na lyžích, ten rychlejší se musí koukat, aby neohrozil, neomezil. Což ona neudělala!

U bloku byla dřív a když jsem doplaval, rovnala si čepičku a něco mi říkala. Neslyším, páč mám vodu v uších. Tvářím se nepřístupně, nic mi nedochází, jsem rozčilený.  Bůhví, co si musela myslet. Radši nečeká a plave hned dál. I po té ráně je rychlejší.

Absence kyslíku mi nedovolovala normálně myslet, to jde až v úseku „kraulové ruce“. Nasadím packy, dám si destičku mezi nohy a jedu si kilák ve svižném tempu. A protože jsem ve vodě už 45 minut, tělo se přepne a nastupují endorfiny. Tohle zná spousta sportovců, je to vpravdě droga. V hlavě mi běží spokojené myšlenky, jak se mám dobře a dělám věci, co mě baví. Teď jsem například s krásnou holkou v bazénu a kdybych byl svobodnej, viděla by věci! 😀 Připadám si jako bůh, nic najednou není problém.

Říkám si, že zkusím své kouzlo osobnosti z mládí, zda ještě pořád na holky funguje. Omluvím se, nasypu si popel na hlavu, zavtipkuju. Připravoval jsem si řeč ve stylu: „Nezlobte se, omlouvám se za ten kopanec do hlavy. Jsem strašný tele. Jak jsem byl v šoku, nedošlo mi, že vás to muselo hodně bolet. Běžně do hezkých holek opravdu nekopu.“ Ona se usměje, protože je to beztak její vina a stanou se z nás dobří přátelé…

Takhle jsem si to maloval, endorfiny mě obšťastňují, neotřesitelná sebedůvěra mi přesně promítá situaci, která se stane.

Napil jsem se, abych zahnal sucho v krku, počkal si na ni, až připlave a povídám jí s šibalským úsměvem výše zmíněnou větu. Ale co to? Nesměje se. Pozoruje mě nedůvěřivě, nereaguje. Tváří se naštvaně. Zvláštní.

A slyším najednou cizí řeč, v rychlé kadenci zaznělo spík ingliš a další vodopád neznámých obratů. To mě zaskočilo, nebyl jsem připraven. Ale jako hráč počítačových her a čtenář filmových titulků pár hlášek a slovíček znám. 😀

„Sory, very sory. Lou kyk maj fut, tvůj hed very strong,“ povídám jí.

(Sorry, very sorry. Low kick, my foot, your head very strong. / Promiň, promiň, nízký kop, moje noha, tvoje hlava velmi silná. – transkripce a překlad, admin)

Začala se usmívat. Pravděpodobně nečekala, jak dokážu bleskurychle reagovat na situaci a zaplavit ji bezchybnými konverzačními frázemi. Pokyvovala uznale hlavou a že jako omluvu přijímá a v další větě jsem zachytil jen slova votr, tajm, svim (water, time, swim / voda, čas, plavání). Dodal jsem si odvahu a protože jsem ještě potřeboval zdůraznit, že uznávám i svůj díl viny, konverzačně jsem se rozmáchl.

„Ajem jang bul,“ přeložil jsem bleskurychle rčení „jsem tele“.

(I am young bull. / Jsem mladý býk.)

Už se smála skutečně naplno, cítil jsem, jak si mě pohledem přeměřuje. 😀 zase něco řekla, pochytil jsem slovíčka nou, najs, luk (no, nice, look / ne, hezký, pohled).

Co jsem chtěl, to jsem řekl. Nebyl jsem tam kvůli rozprávkám, ale za sportem. Rozloučil jsem se s ní větou:

„Gou grl, gou svim fást spíd!“

(Go girl, go swim, fast speed! / Utíkej, holka, plavat, velká rychlost!)

Ihned po této replice jsem si nasadil skořápky na oči a nečekaně vypálil, abych získal náskok. Nechala mi dopřát pocit vítězství na první padesátce, pak ale zabrala a hladce zvítězila v souboji bull vs girl. 😀

Já už ani nezávodil, nemělo to cenu. Byla mnohem lepší. V duchu jsem se ale smál. Plaval jsem si spokojeně, nadšený, jak to všechno dobře dopadlo a že bych si to mohl sepsat na památku. Zahlédl jsem plavčíka a požádal ho, aby mě s holčinou vyfotil na památku pár minut předtím, než jsem skončil.

Vyhoupnul jsem se na blok, líčím plavčíkovi, proč mě fotil a připlavavší cizinka se směje a sundavá brýle. Říká mi, že děkuje a že se loučí. Pořád se usmívá.

Křením se i já a povídám:

„Baj baj girl, svim svim, bjůtifl dolfin.“

(Bye bye, girl, swim, swim, beatiful dolphin. / Měj se, holka, plav, plav, krásný delfíne.)

Zamávala a byla pryč.

A vám je snad jasné, že jsem nemohl na rozloučenou použít místo delfína termín „Moby Dick„, který mě též napadnul. 😀

Dodatek admina

Je fajn, že se Hopa nebojí mluvit, ačkoli anglicky vůbec neumí. Ukazuje to, že pokud v hlavě máte alespoň nějaký základní výraz, cizinec udělá všechno pro to, aby vás pochopil. Důležité je se nebát!

Na druhou stranu jsem rád, že Hopa nebyl ve své angličtině přehnaně kreativní se slovním spojení bull / girl / dick, protože si nejsem jist, jak by si to dotyčná mohla vyložit. 😀