Potemnělá předvěst (+ video)

Během léta a po několika mimořádných událostech se mi aktuálně vlaky nevedou úplně lehce. Dělám věci jako dřív, nicméně na mě nějak dolehlo poznání, že to rozhodně není taková sranda jako dřív. Jsem z toho mrzutej, protože i když se do práce pořád těším, nějak hůř se mi zlehčují určité situace, které bych dříve přešel nonšalatním pousmáním a naznačeným odplivnutím.

Podobně jsou na tom také další kolegové, prostě se obecně vytrácí humor a legrace. Možná se na tom podílejí i roušky, ukrutné množství výluk a celková únava ze stavu, že i kdybychom se rozkrájeli, pořád to bude někomu málo.

Jedu s vlakem a jsem mnohem ostražitější. Čekám, co se zase kde a kdy stane. Že se zrovna nic neděje, mi mnoho nepomáhá. Mám dojem, že je to pověstný klid před bouří, že se něco někde pose*e.

Probírám si kousky nepublikovaných videí z léta a jedno by se možná pro pochopení mojí trudomyslnosti hodilo. Zdánlivě banální věc, která na první pohled nic moc neznamená.

Jedu do Hlinska, vezu spěšňák, ostatně jako už tisíckrát. Blížím se k cíli. Tam se bleskem obrátím a fičím zpátky. Jednu směnu nazad jsem cestou zažil nefunkční návěstidlo automatického hradla na Rané (svítila návěst Stůj). Paní výpravčí nešla rozsvítit bohužel ani přivolávací návěst a psal se Příkaz vlaku. Dnes nic takového nehrozí. Minu Ranou, zbývá vyjet stoupání za Holetínem, kde nezastavuji a valím 90kou do Hlinska.

V drtivé většině případů mi u tohoto vlaku svítí na předvěsti volno. Můžu frčet k vjezdovému návěstidlu prakticky naplno a až malý kousek od něj, protože bude svítit výstraha, začnu snižovat rychlost na 70 km/h, abych vítězoslavně a bez zpoždění zabrzdil u perónu.

Několikrát jsem psal, jak moc důležté je traťové poznání. Přesná orientace, kdy víte, kde co je za jakéhokoli stavu, i při snížené viditelnosti.

Teď se ale divím, předvěst nevidím. Nechápu to. A jedu rychle, nemám čas koumat, proč není tam, kde bych ji čekal. Radši brzdím a už vidím, že je zhaslá. Co by se stalo, kdyby na ní svítila výstraha a já se hnal proti vjezdovému návěstidlu devadesátkou? Třeba bych to stihnul ubrzdit. Možná. Jistý si nejsem. Podotýkám, že nemám návěstní opakovač, trať nepřenáší kód.

Na vjezdu byla potom 40ka a „samozřejmě“ výstraha.

Dojel jsem do Hlinska, šel říct panu výpravčímu o poruše a on ihned zavolal zabezpečováka, co měl pohotovost. Ten bleskově dorazil a další jízdu už bylo všechno v naprostém pořádku.

Nejde mi o dělání senzace ze zhaslé předvěsti nebo padáku. Ale vzpomínám si na školu strojvedoucích a probírání, co se jak dělá při poruchách návěstidel, jak správně postupovat, co se může a co ne. Tenkrát mi to nepřišlo jako zásadní problém, že by si měl člověk dělat hlavu, když někde něco nesvítí. Když ale sedíte sami za kniplem a podobná situace vás potká v reálu, velká legrace to vskutku není.