Sedmadvacátýho prosince jsem byl v práci, vezu poslední vláček do Slatiňan. V Jesenčanech vystupujou dvě holky, tak 16 let, obě usměvavý. Jedný koukaj z uší ty ustřihnutý BT sluchátka, na hlavě kapucu. Říkaly vlakvedoucímu: „Díky a hezký nový rok!“
Ta s kapucou jde rychleji než druhá. Předejde vlak, je asi 30 metrů přede mnou. Zavírám dveře, rozjíždím se. Před náma přejezd, jedu tak 15 km/h, když mi kapuca vlezla přímo před mašinu. Tunelový vidění, bez rozhlídnutí, prostě na mě zapomněla. Vyšlo by to bejvalo přesně, přímo na komoru. Nezabrzdil bych ani boha.
Držím houkačku i píšťalu. Randál jako blázen.
Lekla se, probrala a uskočila nazpět. Na přejezdu vidím řidiče v autě, jak si zakrývá oči.
Mrknu do zpětnýho zrcátka, holka OK, ani nezamávala. Ale může slavit. Podruhý se narodila.
Poučení: Dávejte pozor, sakra! 🙂
Poznámka: Škoda, že jsem měl kameru na druhým stanovišti, kvůli zpoždění jsem ji nestihl přenést. Mohli jsme natočit instruktážní záběr.
Ilustrační fotka: Chichi Onyekanne / Unsplash
ty lidi se takhle chovají uplně běžně … děláme udržbu na přejezdu a naprosto běžně jezdí na výstrahu a nebo v letě slyšíš jak říká spolujezdec řidiči jed ještě nepadaj zavory na tomto přejezdu jedíte s mašinkama 160 —- jsme národ sebevrahů …. 🙁
Já ty lidi nechápu…. taky nosím venku po Praze sluchátka (audioknihy) ale o to víc jsem ve střehu očima….