Ženské lsti

Kromě železnice jsem se před lety věnoval i dalším činnostem, při kterých jsem si udělal hodně dobrých známých a také kamarádů. Mnozí jsou dnes skutečně úspěšnými podnikateli, kterým se byznysově velmi dobře daří. Je super, že se z většiny nestali mistři světa, ale jsou stále normální. Jako dřív.

Jeden z nich mě před lety pozval na svou chalupu, kde hodlal oslavit své třicáté narozeniny.

Já samozřejmě na chalupy také jezdil, nicméně tohle byla opravdu naprosto jiná kategorie. Ve všem! Neskutečně citlivě a vkusně zrekonstruovaný objekt, přiznaná původní architektura, vše působilo sladěně a přirozeně. Vybavení, materiály, dotažené detaily. Prostě čistá nádhera.

Na chalupě byla – mimo jiné – zařízena také pánská místnost, které vévodila pýcha majitele – nový, mramorový kulečníkový stůl, extra dovezený přímo z Anglie, nově potažený Strachan suknem ze 100% vlny. Kulečník instalovala firma pomocí jeřábu, kvůli čemuž se musela odkrýt střecha asi týden před oslavou. Tohle všechno způsobilo, že se stůl stal středobodem obdivného vzdychání, hlavně u mužské části osazenstva. K tomu cimra obložená tmavým dřevem, tlumené osvětlení zavěšené v rakvičce nad stolem na řetízkách zdůrazňovalo ušlechtilost, minimalistické a puristické pojetí, kdy ke kráse stačí opravdu málo.

Buchty tohle dostatečně neocení, muž ovšem uznale kývne hlavou a beze slov souhlasně zamručí. 😀

Ilustrační foto: Helen Thomas / Unsplash

Oslava byla v plném proudu. Zaujalo mě ovšem, že jsem nikde neviděl a neslyšel hudbu. Nicméně během chvilky se u domu zjevil regulérní kamion s návěsem, v němž se skrývala apartura i DJ, který během pár minut začal nad zahradou vyhrávat jak na techno párty. Hudbou i výkonem aparátu. Tohle řešení se zvolilo proto, aby se nezmenšoval prostor zahrady.

Jedlo se, popíjelo, a moje (tehdy ještě) budoucí manželka vyjádřila touhu si zahrát kulečník. Přesunul jsem se s ní do pánské místnosti, kde začala nelítostná bitva. Paní Hopová je soutěživá, šikovná a nadaná. Šlo jí to. Já – lehce nadojenej – zarputilej a vzteklej, páč mi nepřijde správný, aby ženská nad chlapem dominovala.

Na to, že to bude do budoucna můj úděl po zbytek života, jsem si musel zvyknout až jako manžel. 😀

Vyhrávala, já prohrával. S odhodláním jsem napnul všechny síly, abych obrátil nepříznivý vývoj hry. Nakřídoval jsem tágo, pořádně se rozkročil a nahnul hluboko nad stůl. Velmi pečlivě jsem propočítával úhel a kalkuloval, jakou zvolím sílu šťouchu.

S paní Hopovou je legrace. Když mě viděla zezadu, maximálně koncentrovaného a pohlceného vyměřováním, ponouklo ji moje rozkročení k velmi nefér akci. Vzala své tágo a zezadu mě lehce, opravdu jen letmým dotykem, spíše pohlazením, ťukla do citlivé oblasti mezinoží.

Reflex je sv*ně, zcela automatická a neovladatelná obranná reakce.

Lekl jsem se strašně moc, srazil bleskově nohy k sobě a prudce se narovnal. Tak razantně, že jsem hlavou nadhodil kovovou rakvičku s ovětlením, která se elegantně vyhákla z oček řetízku a s těžko popsatelným rámusem jednou polovinou sletěla na stůl.

Mám velkou a dubovou hlavu, na ní se žádná extra škoda nestala. Bohužel totéž nešlo říct o plátnu na desce stolu, kde zela nově asi třícentimetrová, čistě roztržená skoba.

Pověsil jsem rakvičku zpátky a pozoroval zachmuřeně svou milou, jak přejížděním palcem sem a tam hodlá zaretušovat do očí bijící trhanec superkvalitního britského sukna. Po chvíli si uvědomila marnost svého počínání.

Stejně tak její další nápad – postavit na díru půllitr, nemohl v dlouhodobém horizontu coby trvalé řešení průšvihu obstát. Jako později ještě mnohokrát, se na mě obrátila – beze slov – s otázkou v očích, co s tím tedy hodlám dělat.

Šel jsem se přiznat. Sice by se možná nevyšetřilo, kdo stůl poničil, ale jsem chlap a musím bez uhýbání nést následky svých činů.

Majitel chalupy nebyl příliš nadšený. Je ovšem nutno říct, že jeho reakce, nadhled a schopnost přijímat rány osudu, byla naprosto obdivuhodná. Nechtěl ode mě nic na opravu. Že prý se takové věci prostě stávají…

Je fajn vědět, že jsou mezi námi lidé, kteří jsou opravdu velkorysí a dokáží odpouštět i nepříjemné věci. Michal mezi ně patří.

Tak dodatečně, Michale, díky moc! 🙂