Nějakej otrávenej

Běhat nemůžu, rekonvalescence po kovidu se vleče. Nejsem úplně fit, bolí mě klenba nohy. Navíc brutálně nevyspalej, ihned po sobě odjeté tři neoblíbené směny. Jsem strašně podrážděnej, zamračenej a skoro každej mě něčím se*e.

Po další noční jsem v pět ráno svezl první vláček do Pardubic. Hned točím další kolo. Koušu okoralý chleba ze včerejška, nestihnu si ani díky zpoždění a krátkému obratu dojít do haly pro čerstvý a teplý olivový rohlík, který by mi projasnil den. Ťukání na dveře kabiny těsně před odjezdem…

„No dále, mám vodevřeno,“ říkám mrzutě.

Ve dveřích přešlapuje známý cestující, vzorně s respirátorem. Cítím, že se pod ním usmívá.

„Ahoj,“ povídá, „já se až dnes dozvěděl, že děláš ty stránky s blogem. Jsem tvůj velkej fanoušek, akorát teď nějak málo píšeš.“

Byl jsem nemocnej, nechce se mi zabředávat do detailů. Že mi chybí voda a tím pádem chuť rozdávat radost. Navíc jsem si nestihnul dojít ani pro ten blbej rohlík! Pak mi až teprve dojde, jak fajn pocit je, když někdo docení text, s kterým se tady ťukám. Neobratně poděkuji a poprosím, ať si nechá tajemství mého odhalení pro sebe, že nestojím o větší pozornost.

„Hele, ten tvůj admin, ten je vtipnej a chytrej, viď?“ ozve se další opatrný dotaz, který zní spíše jako poznání nabyté z místních textů.

„Hochu, ten je tak vtipnej a chytrej, až mě s tím se*e!“ odpovídám a už se oba smějeme. Já samozřejmě trochu kysele, ale oprávněně. Naštěstí s vědomím, že se to pomlouvaný nikdy nedozví.

Na návěstidle 40 a výstraha, jedem! Tam a zase zpátky, směna končí, jdu domů.

Hned druhý den ráno jdu opět do práce. Od první minuty ukrutná bída! Kolega v noci u Žďárce natrefil na nezvedená prasata a rozštípal si laminátovej pluh, takže Žralok musel nečekaně na opravu. Já jako náhradu dostale úplně poslední Reginu, co „trochu“ jezdila.

Cestou mi bohužel neustále vypadávalo topení na stanovišti, celkem jedenáctkrát reset v rozvaděči, rozdělat u bufíku čokoládu a čekat, až se ozve zabručení, že se 914ka chytla. Venku -14.

Díky nečekané zimě a navátému sněhu navíc přestaly správně fungovat dveře. Po telefonu strojmistrovi jsem se dozvěděl, že je to kvůli mrazu a že nic jiného nemá. A až prý bude mít, dá mi vědět. Už se neozval.

Haranti, co mají nějakou koronu úplně v paži, jezdí z nudy do Pardubic na ANO slevu a drze vyprávěj vlakvedoucí, jak jedou do školy. Za 45 minut je vezeme zase zpátky (ze školy, že jo), každý z nich má obří pytel s jídlem od McD. Kdo nemá Donalda, jde rebelsky proti proudu s kýblem KFC. Obaly po jídle nechaj ležet na sedačkách a stolcích, páč počítají s tím, že to po nich uklidím. Navíc jim teď začínají prázdniny, doma nuda…

Večer jsem měl končit ve 22 hodin, fest zmrzlej, za celej den vykoukanej, hladovej a otrávenej. Nefunkční výměny, vytrhaný koleje a spousta vlaků byly důvodem toho, že jsem si během 58 minut neplanovaného čekání před depem mohl udělat z nudy takhle hezkou fotku.

Nechce se mi, nemám to sice napsané, ale jdu ještě vyzbrojit. Nafta z hadice teče asi čtyřikrát pomaleji než obvykle. Nadávám si, že jsem se na to měl vys*at.

Dojdu naházet ruční výměny (než se dostanu k vratům, slejzám z mašinky celkem sedmkrát!), které díky zimnímu zatuhnutí skoro nedokážu přetlačit. Pak zvednout vrata haly a šup s lokotkou dovnitř, aby se alespoň trochu do rána ochránila.

Zásuvka stojanu na předtápění nefunguje, jenže já nemůžu lokotku v takovém mrazu nechat bez temperace. Jadrný výkřik „do pííí*ii, ku*vaaa, krám zas*aneeej!“ mi opětovně zvedne adrenalin a energii. Podlézám kanálem jiný stroj a pod kolejema protahuju naštěstí dostatečně dlouhou prodlužovačku. Vyšlo to akorát, ještě že tak!

Zapnout zmrzlíka, vše zamknout, pověsit klíče na hřebík a napsat ještě krátké info pro kolegu, co s mašinkou ráno pojede. Nezapomenout na SMS o ukončení povedené směny.

Vyhřejvaná židle v autě cestou domů působila jako balzám. Jen malej kousek od domova jsem potkal ve vesnici se zhaslým pouličním osvětlením nečekaný čtyřnohý překvápko z lesa. Mám ale pocit, že to bylo spíš jen proto, abych svý chmurný psaní něčím zajímavým vylepšil. Naštěstí setkání nemělo následky ani na jedné straně.

Bejt fírou je fajn. 🙂 Bazén je furt zavřenej. 🙁