Výluka před dovolenou (prasklá kolejnice)

Už se mi před dovolenou nic vytvářet nechtělo. V duchu jsem si říkal, že psaní počká. Přesto jsem se vyhecoval sepsat před odjezdem jednu zajímavost.

Donutil mě k tomu i fakt, že se admin předem dotazoval, zda mám na pondělí něco přichystaného, protože – stejně jako vy – touží poznat něco železničních klípků.

Musel jsem se smát, protože mi též bylo připomenuto, ať se při jejich návštěvě s Ivanou chovám příkladně slušně a nespouštím vodopády třeskutého vtipu, protože hrozí nepochopení mého humoru v případě tak jemné ženy. Dále mi bylo též ozřejměno, že jejich (mnou navrhovaná) návštěva na celý den je absolutně vyloučena, neb Ivana neustále maká. „Na rozdíl od tebe!“ uzavřel diskuzi admin.

V úplně první chvilce jsem měl chuť ostře odpovědět na takové neuvěřitelné chucpe. Den před výše zmíněným osočením jsem mu totiž poslal obrázek z Garminu.

Stěžoval jsem si na únavu z nevyspání po dvou nočních a očekával spíše obdivnou pochvalu nad vlastní pílí a drilem. Od otevření lázní jsem ve vodě nechyběl jediný den, takže nynější dovolená skýtala vidinu vysvobození.

Tuto skutečnost jsem ve slabé chvilce před odjezdem přiznal manželce. Nyní se trošku obávám, zda si moji neběžnou změkčilost nevyložila nějak špatně. Aby snad v budoucnu nevznášela požadavky na častější výpadky ve sportovních výkonech!

Prasklá kolejnice

Minulý týden jsem byl po nástupu na výlukový spěšňák informován výpravčím v Chrudimi, že na přejezdu u hřbitova je desítka, protože jim tam spadla plošina na kolej. Dostal jsem taktéž samozřejmě rozkaz, který jsem podpisem stvrdil a tudíž jsem o snížení oficiálně věděl. Už první jízdu mě zaujalo, jak moc je kolej vybočená a i při pomalé jízdě to s jednotkou hrklo.

Zajímal jsem se tedy u dalších zúčastněných, co přesně se na daném místě stalo. Dozvěděl jsem se, že jakási vrtná plošina se z nákladního auta sesmekla tak nešťastně, že trefila hranou kolej a způsobila její vyhnutí.

Na SŽ jako fírové občas nadáváme. Já sám za sebe jsem ale rozpolcen a váhám. Spoustu závad na trati bohužel není snadné okamžitě řešit. Nemá tedy valný význam reagovat na zbytečně dehonestující řeči, které manuálně pracující až úplně dole (zabezpečováci, traťovka, výpravči atd.) spíše naštvou. Vím, jak dlouhé úseky obhospodařují a že nemají jednoduchou práci. A že se vztekají na systém podobně, jako to činíme u nás.

Proto jsem musel s uznalým zamručením uznat, že během tří dnů spuštěná výluka je skutečně blesková. Zvlášť, kdy se naplánovala jako noční, aby omezila co nejmenší počet jízd vlaku přes inkriminované místo.

Říkal jsem si, pochválíme se tady, ukážu lidem na videu, jak vypadá jízda pomalou desítkou. Taky že půjde krásně poznat zub na koleji, šotouši uvidí snížení rychlosti. Hned potom tam vezu první ranní vlak po skončení výluky, úsek už se jede naplno a bez omezení. Bezva, mám splněno, krásná práce!

Ten den jsem končil v 19:45 a měl jít spát domů. To je chvíle, kdy se prostě těšíte do auta a celá slavná dráha vám v ten moment může políbit šos. Jídlo, vana, náruč manželky lákají tak silně, že je jakékoli zdržení vyloučeno.

Já ale váhal. Říkal jsem si v duchu, jestli nemám dojet k přejezdu a vyfotit si i fotku pro doplnění článku. Že by se jako hodilo mít zcela kompletní a průkazný záznam. Proklínal jsem se za svou slabost, protože místo abych hnal večeřet, zatočil jsem ke hřbitovu fotit.

Nakonec to stálo za to. Ještě nikdy v životě jsem neviděl lom kolejnice naživo, takže pro spoustu čtenářů bude fotka zajímavým dokladem toho, jak neskutečnou ránu musela od vrtné soupravy dostat. Palec bych v místě dopadu vážně mít nechtěl.

Druhý den už jsme místem frčeli naplno. Za nějaký čas si na zub a lom nikdo ani nevzpomene. I když….