Změny vnímání

Mám vůči zaměstnavateli určitý dluh, který bych rád psaním vyrovnal. Některé nepopulární záležitosti jsem několikrát zmiňoval, jenže nepochopitelně vynechávám i věci, které mi přijdou výborné. Mám totiž dojem, že se měníme. Chci zmínit, co vnímám jinak a lépe.

Informační technologie

Jednoznačně musím vyzvidnout nový zlepšovák, kterého často využívám. Nový tablet s aplikacemi běží absolutně bez škobrtnutí a online aktualizovaný směnář umožní o 100 % snazší a rychlejší seznámení s výlukovými obraty či mimořádnými jízdami. Takové špeky by mi mohly – během listování v klasickém směnáři na fírcimře – snadno uniknout.

Takhle se podívám pouze na den, kdy jedu. Proběhnu vlaky, porovnám si je pro jistotu s turnusovým rozpisem a případné nejasnosti proberu – ještě před nástupem a klidně z auta – se strojmistrem. Nečekaná změna směny, která mi pípne i na mobilu, vylučuje, že bych nevěděl, co mě čeká.

Aplikace v telefonu mi umožní zase předem zjistit, který strojvedoucí a průvodčí veze vlak přede mnou nebo po mně. Mohu si tedy bez otravování strojmistra vyjasnit s kolegou dopředu a napřímo, jak proběhne předávka. Chystá se i navigace…

A dál…

Na zaměstnaneckém portálu můžu snadno přistupovat k osobním údajům, přehledu dovolené a vidím též výplatu, která zamíří na účet. Jsou tu nahrané certifikáty o prodělání covidu, průkazy, očkování, datum nástupu k dráze, doložené zkoušky, certifikace, osvědčení. Jsou tu i kontakty na všemožné kolegy a profese (i z jiných dep), vrcholové nadřízené, a to včetně ředitelů.

Tady se na moment zastavím. Mám za sebou první jízdu na výcvikovém trenažéru pro strojvedoucí. Připomenu, že termíny téhle kratochvíle už třikrát v minulosti přehlušila korona.

Celé školení jsem chtěl přetavit v obsáhlejší povídání, ale nedošlo mi, že na některé věci (např. filmování nebo focení) by mohla být třeba povolení. Vyhledal jsem tedy na portálu telefon na ředitele vzdělávání u ČD, že se zeptám. Vzal mi telefon na druhé zazvonění a živě se zajímal o úmysl a motivaci mého dotazu. Bylo skutečně příjemné, že jsem necítil z jeho strany žádnou nadřazenost či povýšené chování. Povolení jsem dostal a protože bych měl tento rok stihnout ještě jeden termín, doufám, že bude povídání o trenažéru někoho zajímat.

I u věcí, které se nám nepovedou a – znovu opakuji – které nás všechny bez výjimky mrzí, se mi zdá, že nejde o prosté házení špíny na jednotlivce, co táhnou na konci řetězu. Zmínit musím i Nadaci Okřídlené kolo, která pomáhá lidem v těžkých situacích a připomenu, že z vlastní zkušenosti dobře vím, že transparentní pomoc není vůbec snadná věc.

Já vím…

Výše zmíněné věci jsou pro někoho žalostně málo. Za sebe ale popravdě přiznám, že na mě působí minimálně nadějně. Jsem za tyhle vlaštovky rád. A děkuju.

Ilustrační foto: Pierre Bamin / Unsplash