Občas si ve vodě přemýšlím o zdroji radosti, která pramení ze sportu a námahy. Začátkem ledna se mi sportoviště naplnilo lidmi, kteří toužili nově proměnit své postavy. A jako předešlé roky, ani těmto úsilí moc nevydrželo. Už jsem zase v dráze víceméně sám, což mi ostatně vyhovuje.
Protože jsem v posledním článku zmiňoval, že mám za sebou poznání trati na Poličku, poprosil jsem admina, zda by neudělal video s úplně novou tratí, kam se občas vlakem podívám.
Strašně to letí, zvlášť v aktuálním turnusu, kdy jsem víc v práci než doma. Jelikož jsem si v posledních týdnech trochu stýskal, musím v rámci rovnováhy zmínit též druhou stranu mince. Přiznat úvahy, které ve spravedlivém hněvu nad těžkostmi strojvůdcovského řemesla nezmiňuji.
Ať je to jak chce, chybí nám čas na „srovnání se“. Vyzkoušel jsem si to v posledních měsících a týdnech opakovaně nejen já, ale i další kolegové, jichž jsem se ptal. Mnohokrát se o tématu mluvilo, všude se skloňuje.
Nevidím do ekonomiky a čísel, přesto bych se chtěl někdy dozvědět, kolik peněz reálně podniku ušetří dělené směny a tahle zlomyslná přerušení navíc. Že by mi někdo normálně řekl, je to tolik a tolik milionů ročně a potřebovali bychom navíc dalších X pracovníků.
Dnešní psaní mělo být o sportu, což by mi umožnilo získat další týden nad přemýšlením, o čem psát v letošním roce. Nevěřícně jsem tedy sledoval, jak admin nasyslenou munici plnou spokojenosti vyplýtval již ve čtvrtek.
Na mé zlostné napomenutí reagoval výsměšně s důvodem, že psaní o sportu zde nemá pražádnou důležitost a budou zařazována jen někdy, za odměnu. Věděl totiž, že mám další zážitek, který se mi nechtělo zpracovávat, neb se u něj projevilo moje selhání či nezkušenost. A to samozřejmě ukazuji velmi nerad.
Až si to tady budu v důchodu pročítat, chyběl by mi sportovní sumář za uplynulý rok. Veselé a radostné chvilky střídaly ty smutnější. A zajímavé je, že to „nevedení“ se mi naakumulovalo ke konci roku.
