Nechci tohle povídání zatížit nepodstatnými detaily. Jednak ničemu neprospějí a navíc každý, kdo jako fíra někdy jezdil, si je zažil sám.
Stále se ovšem nedokážu i po letech přestat divit, jak moc různé situace ovlivňují okolnosti, které fíra prostě musí přijmout, akceptovat a ve finále (to zdůrazňuji) nesmí v žádném případě pochybit.
Když jsem sháněl pověstnou třešinku, která ozdobí moje dnešní povídání, cítil jsem se nějak radostněji.
Jelikož zdejší stránky využívám i pro úvahy, které s dráhou vůbec nesouvisí a netrpím za to jakýmkoli pocitem studu, promítnu si do dnešního textu otisk o svém o omezeném obzoru a uvědomění si vlastní průměrnosti.
Posledně jsem zmiňoval, že se některé věci mění k lepšímu. Navíc se díky dlouho nepoznaným dvoudenním volnům dramaticky zvyšuje má láska k práci. Začínám do ní zase chodit rád.
Sinusoida nálad, která reflektuje moje aktuální rozpoložení (hlavně během psaní) se zase vrací k bodu, kdy mě zase tak všechno nějak mnohem víc baví.
Využiju tedy svou vrozenou pracovitost a laskavost, abych zvěčnil drobné jednotlivosti, které by jinak bez povšimnutí zmizely v mrazivých dnech ledna 2023.
