Nejlepší je, když si „tvůrce“ sám sebe představuje v lepším světle. Nejsem výjimkou.
Nejde ani tak o zbytnělé ego nebo touhu zapůsobit na čtenáře bezchybným obrazem, aby se všichni utvrdili v dojmu, že se na mé straně potkali na chvíli s dokonalostí. Je za tím snaha spíše neukazovat často laciné omyly, kterých se samozřejmě občas dopustím. Jako tentokrát…
Sepisovat situace přinášené strojvůdcovským povoláním nevyžaduje extra námahu. Někdy stačí prostě počkat, až udeří nějaká závada nebo nahodilost, jimž se nedá reálně vyhnout. A je fajn si potom takové zaznamenat i pro vás.
Pokaždé, když je v práci, při sportu nebo doma nějaké období tlaku a já si během něj (pouze pro sebe) běduju, vždy mi překonání bodu zlomu dojde zásadní věc.
Někdy se mi nechce psát. Třeba dneska. Admin mi právě před chvílí vysvětloval, že moje rozvleklé úvody jsou zbytečné a nepodstatné. Polknu jedovatou invektivu, kterou bych mu normálně odvětil, neboť dnes jich bude v textu požehnaně.
Když občas zmiňuji zážitky a povídání s vlakvedoucími, nedělám to náhodou.
