Lázně 2023

Mám rád, když se situace opakují. Jakmile nastal čas na můj další kolektivní ozdravný pobyt (KOP), věděl jsem, do čeho jdu. Směju se, že už jedu potřetí. V době nástupu jsem si totiž myslel, že se této náramné a cenné libůstky nemůžu nikdy dočkat.

Dnes jsem vlastně už protřelým mazákem a máloco mě překvapí. Vy, co jste tu se mnou od začátku, víte, že se často pletu a nejinak tomu bude i tentokrát.

Pozor, následuje velmi dlouhý článek!

Logistika

Pro letošek jsme vybrali středisko Jáchymov, které kromě procedur nabízí i pestré vyžití v okolí. Očekává se ovšem trochu, že bude host motorizovaný. No a protože kromě mého věrného kolegy, mentora a kamaráda Honzy s námi letos jel i elektrický pardubický fíra Tomáš, nabídl jsem, že zapůjčím od manželky rodinný vůz s držákem na kola.

Neočekával jsem komplikace. Má paní ovšem vyjadřovala hlasité námitky a navíc si na pomoc přizvala i děti. Ty, jsouce zcela v jejím vleku (nejspíš z obavy, že se živitel odjíždí rekreovat), poměrně vtipně glosovaly mé bázlivé přání. Ženiny argumenty byly přízemní, nízké a falešné. Za všechny uvedu jediný: „Já se musela hodně dobře učit a k tomu vystudovat vysokou školu a za to budu sedět s váma doma, zatímco taťka, který má praci snů a moc toho do školy nenachodil, teď bude, milé děti, třináct dní relaxovat!“

Zaškaredil jsem se na ni a pozdvihnul varovně obočí, abych ukázal, že podobné debaty jsou před dětmi nevhodné. Přecijen potom můžou něco z řečeného někde plácnout. Nezdá se ale, že by moje obličejové výrazivo bylo k valnému užitku, neboť podobně míněné rány padaly jedna za druhou.

Sluší se říct, že hlavním důvodem protestů bylo, že ač je má paní vynikající řidička, nikdy neřídila mé auto. Proto jsem se dobrácky nabídnul, že ji před odjezdem zaškolím a poradím v případě nejasností. Nebylo to nakonec potřeba, neb ostrý rozjezd s odletujícími kamínky a pneumatikami otrhanou trávou doprovázený její hláškou ‚to je takový malý žihadlo, viď?‘, a následné prudké zastavení na stopce s poznatkem ‚ty brzdy to má ale trochu jedovatý‘, prokázaly lichost mého snažení.

Jedeme

V pondělí ráno jsem se rozloučil s rodinou, naplnil auto důležitými a dle mého nezbytnými věcmi a vyrazil na KOPku. Protože jsem kluky nabíral v Pardubicích, nemohl jsem vynechat plavání (4 km), které jsem si náramně užil. Kluci už potom čekali, kola na držák, bágly do kufru. Trochu jsem se zamyslel nad množstvím výbavy, kterou s sebou vezeme, ale protože jsem toho měl nejvíc já, mlčel jsem. Navíc všechno byly věci na sport. 🙂

Cesta byla klidná a rychlá. V Jáchymově jsme provedli check-in a nutnou personální agendu. Protože jsem byl poučen z minula ohledně spaní s Honzou, nelitoval jsem peněz a dopředu si rezervoval jednolůžkový pokoj. Stejně tak to udělal i Tomáš. Ovšem Honza, který má pro strach uděláno, byl přidělen k jinému drážnímu kolegovi, který mu hned po přátelském seznámení s ostychem přiznal, že trochu chrápe. 😀

První tři dny

A pak už to šlo ráz na ráz. První procedury, večeře a první seznamovací výlet na bicyklech. Jako polabský a tudíž rovinný, přesto však celkem trénovaný jezdec, jsem vlastně poprvé v životě začal stoupat do prudkého a nekonečného kopce. Překvapilo mě, jak namáhavé je permanentně stoupat, když v trase nejsou žádné rovinky na srovnání dechu. Kluci na tom byli podobně a Honza správně vyhodnotil, že nemá smysl přepínat síly hned první den. Navíc ho napadlo, že pokud by měl v podobných eskapádách pokračovat, musel by už v pátek volat na osobní oddělení, aby ho na druhou polovinu pobytu přeložili do Poděbrad, kde mu dají srdce zase kapku do pořádku. 😀

Druhý den ráno (úterý) jsme se u snídaně s Tomášem, již po odběru krve v 6:00, zcela svěží těšili na procedury. Honza přišel o něco déle a jeho obličej vykazoval chmury, takže následovala otázka, co je způsobilo. Věta ‚co ti budu povídat, nejsem úplně fresh‘ ozřejmila, že spolunocležník jel v noci hlasitou pilu, kterou se svým prohlášením „trochu chrápu“ značně podcenil.

Po procedurách a chutném obědě jsme dali kola na držák a vyjeli až na Boží dar a odtud se přesunuli na Klínovec. Zapomněl jsem napsat, že mi to teda ráno nedalo a kopec jsem si dopoledne vyjel na kole sám a bez kluků. Předjelo mě dost lidí a nejvíc mě pobavil borec, který na elektrokole kolem mě prosvištěl s větou ‚cenim, že to dupeš postaru‘ a zmizel za horizontem. Jo a ještě do bazénu jsem si pak šel po návratu zaplavat. Je tady hezká pětadvacítka se dvěma dráhama, kde jsem šťastně vyplaval únavu z kola.

Abych se vrátil na Klínovec… Na tamní rozhledně jsme se společně podivovali nad krásami české země a kluci si poprvé zkusili sjet trail. Já zodpovídal za manželčino auto, takže jsem se k němu mezitím vrátil, abych ho dovezl na hotel. Kluci po příjezdu zářili nadšením a přiznám se, že jsem jim dost záviděl.

Poté se šlo na pivo, kde jsem cucal ne moc dobrou kofolu, odkud jsem se záhy vzdálil, abych jako klasický podpantoflák zavolal domů a případně rozptýlil manželčiny obavy ohledně mé stálé věrnosti. Přiznam se, že mi celibát i s ohledem na sportovní únavu nedá žádnou velkou práci. Navíc dodnes jedinou štětuli viděl u silnice jen Honza. Na naši otázku, zda byla černá, nebo bílá, odvětil: „Taková béžová a neměla zuby.“ To zmlsaným drážním arbitrům dívčí krásy žádný velký chtíč nepřivodí.

Dnes (středa) píšu tuhle část textu a jsem nadšený. Ráno u snídaně Honza, zářící ze skvělého spánku podpořeného několika pivy, spokojeně vyprávěl, že tentokrát spal jako dřevo. Ne tak růžolící byl jeho spolunocležník, který si bolestně stěžoval, že Honza chrápe fakt strašně. Souboj se tedy vyrovnal a slibuji, že pro vás i další dny poctivě výsledky zaznamenám. Předem samozřejmě favorizuju pardubické barvy a držím jim palce!

Po jídle jsem si dopřál procedury a vyrazil znovu na kole na Klínovec. Odtud jsem poprvé v životě sjel na horském kole terénní sjezd dolů. Zážitek opravdu epic! Dva borci na full-pérech mě na drkotákách předjeli. Vyzdvihnu tady Garmin radar, s kterým jezdím i na silničce – je moc dobrý! O blížících se bikerech jsem věděl dlouho dopředu. Přiznám se ovšem, že jsem nečekal, jaká makačka ten sjezd bude! A opravdu to není taková sranda, jako když na to člověk kouká v bedně. Bavil mě ovšem a moc!

Dojel jsem zničenej a přiznám, že mě bolelo celý tělo. Plavat už se mi nechtělo vůbec a do vody jsem šel s velkým přemáháním. Odpoledne jsem dočerpal síly v solné jeskyni a posléze se vydal s kolegy do Muzea kosmonatiky v sousední říši.

Výlet se vydařil a byli jsme skutečně nadšení! K plnému pochopení přispělo i to, že jsou všechny exponáty a doprovodný film na vyžádání lokalizovány do češtiny. Přesně o to jsem si svou bezvadnou němčinou ze základní školy bez bázně požádal. Sympatická pokladní, kterou jsem šokoval svým zpěvným ‚ajn, cvaj, draj‘, ke kterým jsem přidal mezinárodní slovíčko ‚bilet, pas‘ a zakončil větu obligátním ‚danke‘, okamžitě poznala rodilého mluvčího a bez okolku nám orazila vstupenkové pohlednice.

Tímto úkonem jsem získal odvahu a připojil požadavek na český výklad: „Bite ček špráche audio efekt, javol?“ Oba kolegové, kteří toho tolik nenamluví ani česky, v úžasu sledovali, jak jim má světová jazyková protřelost otevírá brány. Myslím, že jim došlo, jaký poklad ve mně skutečně dřímá.

A dále…

Čtvrtek jsem pojal odpočinkově. Po procedurách, které jsem si lstivě odbyl už brzo ráno, se mi od deseti, kdy otevíral bazén, nabízela možnost odplavat obvyklou dávku, abych kolegy nezdržoval. Máte možnost prohlédnout si unikátní fotografii mé osoby při oblíbené kratochvíli, u níž jsem 1:45h úplně sám meditoval nad těžkým nádražáckým životem. Nebyl tam kromě plavčík a uklízečky vůbec nikdo! 🙂

Na odpoledne jsme se dohodli, že navštívíme zajatecký tábor Rolava a protože jsem dobrák, nabídnul jsem klukům, že jim cestou zpátky zastavím ve vyhlášeném pivovaru. Zatímco jsem tam cucal citronádu a obdivoval voňavý a nepřeplácaný interiér, provedli kolegové bryskně průzkum několika chmelových speciálů, které jim sympatická obsluha nabídla.

Čas ovšem kvapil a jelikož hrozilo, že budeme na hotelu bez večeře, přesunuli jsme se zpět do Jáchymova, kde po večeři začne další kolečko zábavy. Já tedy, až mi slehne, vyrazím ještě na kolo. Kolegové už ne a mám jim zavolat po návratu, aby mi sdělili svou polohu. Tak já pojedu a možná radši hned, abychom si ještě nějak smysluplně popovídali. 🙂

…už jen telegraficky

Pátek

Snídaně v 7 ráno, potom lázeňské kůry a protože jsem měl odpoledne i víkend volno a stýskalo se mi po domově, rozjel jsem se s náloží propoceného termoprádla k Pardubicím. Abych nepřijel neohlášen, napsal jsem paní výhružnou explicitní zprávu na messenger, aby se nachystala na věci, které by i Rocco mohl závidět.

Že tuto zprávu nechala bez odpovědi, mě trochu ranilo. Nicméně je jasné, že mé, nikoli poprvé, vyřčené plané sliby již zkušeně vyhodnocuje a doplňuje jako zkušená žena klíčovým a již mnohokrát potvrzeným dodatkem „jestli neusneš“. Což bohužel opět nastalo, a to kolem 20:45. Ranní výsměšné a dehonestující poznámky jsem s důstojností sobě vlastní přecházel mlčky a bez odpovědi.

Sobota i kus neděle, kdy jsem se doma občerstvil kvalitní krmí, odsportoval si, potěšil se s dětmi (dceřino první veřejné gymnastické vystoupení), utekly velmi rychle a já se v podvečer přesunul zpět do lázní, abych mohl pokračovat v hodnotné a příjemné regeneraci.

Pondělí

Nabitý den. Ráno po snídani a procedurách jsem opět vyšlapal na Klínovec, odkud jsem se po terénní trase spustil zpět do Jáchymova. Celé stoupání, jakožto i rychlý a prudký lesní sjezd přes výmoly, jsem zaznamenal na kameru, abyste se jimi mohli potěšit. Admin však záznam odmítl se slovy, že to beztak bude každému u p*dele. Pokud byste o něj zájem přecijen měli, zkuste ho vyjádřit v komentářích. Pomůžete mi ho tady aspoň prosadit. (Tak určite. 😀 – pozn. admina)

Po obědě a vydařeném plavání, kam mě doprovodili i kluci, jsme se rozhodli navštívit nedaleké Karlovy Vary. Výlet byl parádní. Jedinou výraznější kaňkou na kráse byla smutná událost, jíž jsme byli svědky. Protože parkovat v centru je pro turistu téměř nemožné, využili jsme k přesunu autobus, který zhruba v polovině cesty při výjezdu ze zastávky prudce zabrzdil a na dlouhou dobu zastavil. Po chvíli, když se ozvaly blížící se sirény, bylo jasné, že bude lepší jízdu ukončit a dojít do cíle pěšky. Bohužel – vážná a tragická nehoda.

Zajímavé ovšem bylo, že když jsme se vraceli za více než dvě hodiny zpět, následky se stále šetřily. To glosoval jeden z kluků tak, že je to vlastně stejné jako na dráze…

Procházka po kolonádě, jakožto i sledování příprav 57. ročníku KVIFF, společně s náročným sportovním programem mě večer opětovně uspaly už kolem osmé večer. Honza s Tomášem, neboť nejsou tak změkčilí, ještě zašli na pivo, aby doplnili potřebné tekutiny a zdrželi se tam tedy dost. 🙂

BONUS: Honza, jak jsem ostatně predikoval výše, jednoznačně vyhrál a mohl až do konce pobytu využívat od svého soupeře zbaběle vyklizený pokoj. Už mu nikoho nepřidělili a ušetřil tedy proti nám, změkčilým, docela dost peněz. 😀

Úterý

Ráno mě nepříjemně zaskočilo zvonění služebního telefonu. Při pobaveném dotazu, zda dorazím na snídani, mi došlo, že je poměrně dost hodin a já zaspal jako nikdy. Jídlo jsem s lehkým srdcem oželel a vydal se na procedury, které se protáhly až do oběda, po kterém jsem na pokoji znovu usnul. I tentokrát mě kluci museli budit a mně bylo až stydno. Rychle jsem si ovšem odpustil a abych si je udobřil, naplánoval jsem na odpoledne výlet na Plešivec, kde jsme byli po náročném výšlapu v délce cca 100 metrů z parkoviště odměněni náramným výhledem na projasněné Krušné hory.

No a protože v tamní restauraci nebyl nával a máme dobrá srdce, pomohli jsme personálu trochou drážních peněz udržet naději v jejich skomírající podnikání.

Zatím tedy vůbec nepíšu o dráze, což je dle admina chyba. Abych tedy jemu i vám udělal radost, zmíním další z jáchymovských zajímavostí, kterou jsme si došli projít po večeři. S pozorností jsme si detailně prohlédli neuvěřitelně prudké stoupání a nám dobře známé původní traťové artefakty (klenbu tunelu, patník, mostek), které jsme hodnotili pracovně naladěným přemítáním – ‚to teda nevim, jestli bys to s Reginou vyjel‘ a ‚tady bys jí tutově uvařil‘.

Ochotný cyklista nám udělal památeční foto a my se po odpočinkovém a poklidném dnu spokojeně odebrali na ubikace.

Středa

Dá se říct, že to nejlepší bylo doopravdy na konec. Po procedurách hned ráno se mi naskytla možnost skákat do bazénu přesně v 9:59, tedy ještě před oficiálním otevřením. Obsluze vyřizující vstup zjevně po těch pár dnech došlo, že každá minuta plavání je pro mě megadůležitá. Opět jsem si nerušeně trénoval celou dobu v dráze sám, ačkoli se po čase začali do vody trousit další návštěvníci.

Ihned po bazénu jsem se přesunul na oběd a po poledním klidu na lůžku, jsme s klukama vyrazili na kole k lanovce, která nás vytáhla až na vrchol Klínovce. Odutd jsme se prudkým sjezdem z dlouhého kopce spustili na německou stranu do městečka Oberwiesenthal, kde jezdí parní vlak.

Co by to bylo za dovolenou, kdybysme se nesvezli, že… 🙂 I s koly, na otevřeném voze, za relativně málo europeněz jsme si popojeli po úzkokolejce do vnitrozemí, abychom se poté vlastní silou vrátili po cyklostezce zpátky. Protože kluci jeli o dost pomaleji, nechal jsem je po vzoru Jeremy Clarksona bez zájmu za sebou a na plný výkon si vyspurtoval kopec nahoru, abych si opět sjel členitou terénní trasu dolů do Jáchymova.

Čtvrtek

Tento den byl naším posledním a zmíním v něm věci, které jsem doteď vynechával. Zastavím se u popisu léčebných procedur, které nám byly na uplynulých dvanáct dní předepsány a rozhodně stojí za zmínku.

Radonová koupel

Celkem 10x a pro mě jednoznačně nejpříjemnější záležitost. Po uši se potopíte do naplněné vany ohřáté na 39 stupňů a macerujete se dvacet minut atomovou vodou. Tím si do těla ukládáte slabou radioaktivitu, která vám prý vydrží až 7 měsíců pomáhat s případnými obtížemi při pohybu.

Solná jeskyně

Dvakrát příjemné lehátko na hodinu v hezkých prostorách naplněných jemnou hudbou a inhalací par, které pomáhají lepšímu dýchání.

Skotský střik

Usměvavá sestřička poměrně prudkým proudem teplé a studené vody pro svou zábavu míří záměrně proklatě nízko kolem citlivých partií, přičemž pro obroušení bázně uklidňuje slovy ‚Nebojte, mám přesnou mušku.‘

Oxygenoterapie

Vdechování čistého kyslíku přes hadičky zavedené do nosu má za výsledek lepší vnímání textu při četbě knihy. Jiný přínos jsem nezaznamenal.

Podvodní masáž

Značně nahodilá maniulace s hlavicí sprchy řízená hezkou sestřičkou, která mi s vodou o tlaku několika atmosfér přivodila intezivní napětí. Na můj vkus se pohybovala riskantně blízko mého ánusu a zdálo se mi poměrně odvážné jít naproti nehodě, která by nám oběma přivodila zbytečné rozpaky.

Perličková koupel

Jako když ležíte ve vaně teplého šampaňského, které vám mravenčí po kůži jemným perlením. Tedy fajn, ale přínos mi přijde, mírně řečeno, diskutabilní. 🙂

Skupinový tělocvik

Situace, kdy se lektorka silně kousala do rtu, aby nevyprskla smíchy při pozorování 150kilového pupkatého kolegy, který se snažil mezi koleny stiskem udržet gymnastický míč. Zjevně využil maximálního úsilí a koncentrace, přičemž pak prováděl úklony vlevo a vpravo, poulíc při tom oči, rudý jako krocan, neboť ji nechtěl za žádnou cenu zklamat. Bavilo nás to velmi. 🙂

Skupinový tělocvik v bazénu

Při nudném čekání na lektora se nezapřelo, že strojvedoucí mají rádi věci nachystané dopředu a včas. Plovoucí činky na hladině se kolegovi z cizí jednotky nezdály. Proto je pečlivě prohlédl a vyhodnotil, že jsou na jakékoli cvičení lehké. A tudíž je nutno je rozšroubovat a naplnit vodou, abysme se pak už nezdržovali.

Se špatně skrývaným hujerstvím se svou mazanou iniciativou hrdě pochlubil dorazivšímu lektorovi, který se zdál jeho novátorským a veskrze špatným nápadem značně překvapen. 🙂

Částečná masáž

Jako mazlivej typ tuto aktivitu snáším výborně. Naprostá paráda.

Parafínový zábal na ruce

Nedokážu posoudit přínos. Prý to slouží k prohřátí a regeneraci. Moc se mi to nezdá, ale budiž.

Bazén, volné plavání na 60 minut

To jsem si nechal na konec. Pravidelní návštěvníci vědí, jak je to se mnou a plaváním. Bál jsem se, že hodina v pětadvacítce bude jako když dáte praseti malinu. Přestože jsem se strachoval, byl jsem nakonec mile překvapen. Rychle jsem se dokázal adaptovat a docela hezky přizpůsobit užší dráze, nízkému dnu a najít si body při znaku na dohmat při obrátce a necakat na ondulované hlavy lázeňských babiček. Navíc jsem si mohl dokupovat čas přes limit. Bylo to vážně skvělé a v žádném případě jsem nestrádal.

Na závěr

Zmíním tu jen drobnou kaňku na kráse. Věc, která mi přijde poměrně trapná, ale bylo by hloupé ji nezmínit. Podávané snídaně byly chudé a střídmé až běda. Nákladově odhadem tak 6 korun, když budu přehánět, tak deset. Obědy a večeře už potom v pohodě – výběr, chuť, porce – paráda. Ale ranní stravování tragédie.

Bohužel – pevně stanovené časy jídla nás deptaly. Snídaně 7:00-7:40, oběd 11:00-11:40 a večeře 17:00-17:40. Tyhle intervaly nám způsobily komplikace při výletech, plánování a navíc se tloukly s procedurami! Jíst ve spěchu nebo s vědomím, že se za deset minut zavírá, bylo doopravdy frustrující. Několikrát jsme jídlo prostě oželeli, neboť se to nedalo nijak rozumně vymyslet.

Každopádně díky

Přesto musím říct, že mi lázně bodly naprosto zásadně. S kolegy jsme se shodli, že ať je to jak chce, tento benefit stavíme na hodnotovém žebříčku prebend vysoko nad všechny ostatní. Jsem za něj vděčný a děkuji zaměstnavateli za jeho budoucí zachování, protože tuším, že to nějakou tu tisíckačku v nákladech určitě stojí.

V číselném hodnocení bych napsal, že dávám 9,65 bodů z deseti možných.

Douška

Dneska to byl mimořádně dlouhý text, což značí, že jsem měl na psaní docela dost času. Berte to tedy jako můj dárek pro vás k začínajícím prázdninám. V létě se hodlám věnovat rodině a sobecky především sobě, takže si nejsem jist, jak to bude s četností nového psaní. Budu se snažit, ale i s ohledem na adminovu pohodu (Na mě se nevymlouvej! – pozn. admina) v žádném případě nic neslibuji.

Užijte si léto! 🙂