Moje, naše a čísla

Dnes se mi bude psát s chutí. A byť to bude vlastně o sportu, dejte článku šanci. Ukážeme si totiž, kdo je tu ten pravý mocipán! 😀

Zapsáno: 18. 1. 2023

Těším se a sám jsem zvědav, co a jak ukážou finální statistiky Garminu, který poctivě celý rok zaznamenával moje sportovní snažení.

Až do dnešního dne jsem se do historie nedíval! Export a konečné vyhodnocení dat přenechám s lehkou vychcaností adminovi, neboť zpracování do přehledných metrik dělá rád a s chutí. (Tak určitě! – pozn. admina)

To už se tak tady všeobecně ví, že co mě nebaví, raději deleguji na druhé, povolanější.

Protože se dnes kolejí dotknu jen v jedné větě, mohlo by se čtenáři zdát, že se unudí k smrti. Neb číst si věci o sportování cizích lidí, nemůže nikoho bavit. Jsem si toho ovšem vědom a proto suchá čísla ozdobím posledním zážitkem, který možná lépe představí myšlenkovou a rebelskou tvář, kterou zde umně maskuji.

Kampak…

Jak se mi teď v posledních měsících sportuje, tj. podezřele snadno, je prostě úchvatné. Ta chuť, s jakou hned ráno plavu, vesluju, jezdím na kole a běhám, popř. kombinace všeho, je neuvěřitelná. Nemůžu se jí nabažit!

Třeba 15. 12. venku mrzlo, až praštělo. A já měl celé dopoledne jenom pro sebe. Manželka v práci, děti ve škole a nechtělo se mi hnát do města na bazén, neboť jsem měl za čtyři předešlé dny naplaváno bohatě do zásoby.

Půjdu běhat! To je nápad! A šlo to ráz naráz. Pořádně obléct, rozcvičit, hudba a vybíhám. Myšlenky hned po startu…

Kam zatočím? Třeba bych mohl utíkat k dálnici. Tvl, už za týden otevírají! Kráso, tři roky trápení, tolikrát jsem tady šel sám nebo s rodinou. Exkurze pořádal, prohlídky pro známé a příbuzné… (Mě si tam třeba nikdy nevzal… – pozn. admina) 

Jo, proběhnu si to a jako zkušený pozorovatel odhalím případné nedodělky, než dílo předáme veřejnosti k užívání. Navíc – pěšky se tam už pravděpodobně nikdy nepodívám.

Dálnice a panská diskuze

Opatrně jsem seběhnul do prudkého zářezu tělesa silnice a v protisměru pěkně u středového pruhu jsem si spokojeným klusem užíval ničím nerušeného ticha a klidu tohoto mimořádného sportovního rána. Cedule zvěstující -8 stupňů překvapila, ale pokračoval jsem dál a vybíhal na most, o němž jsem zde několikrát psal.

Starší video z října 2021

Za celé první čtyři kilometry mého celkem 10 km dlouhého inspekčního běhu jsem potkal jen několik málo osamělých aut, jejichž řidiči ukázněně respektovali můj předávací klus a nezdálo se, že bych je jakkoli zneklidňoval.

Jen malý kousek za mostem, přes koridor a koleje, téměř na úrovni sídla dálniční policie, se ovšem pomalu blížilo auto s majákem. A po chvíli zastavilo u mě. Okénko sjelo dolů a řidič mi zjevně něco důrazně sděloval. Hleděl jsem s úsměvem na jeho vzrušený obličej a povídám:

„Dobrý den, vůbec vám nerozumím. Mám mega nahlas písničku Samurai od Little Sis Nory. Hrozně dobře se mi na to mrská frekvenčně nožičkama… Si to vypnu. Tak! Už vás slyším. Co byste potřeboval? Jak vám můžu pomoct?“

Řidič červené oktávky s majákem a bílým nápisem na dveřích říká:

„Dobrý den, kde jste se tady vzal. Víte, že tu nemáte co dělat?“

„Dobrý den, spíš se zeptám, co tady děláte vy. Víte, že tyhle pozemky patřily celé roky mojí rodině? Než jste se sem přis*ali jako velká voda a začali mi tady betonovat tohle pojebaný dílo, který mě bude až do smrti rozčilovat! Navíc, jak říká JUDr. Hruška, ten od Pavla, ale toho asi neznáte… že když se o něco dlouho staráte, stává se to automaticky vaším majetkem!“ kontruji z pozice místně silnějšího.

„Je přejímka stavby dneska. Seděj nám tam policajti u kamer. Máme tu i lidi z ministerstva. Co kdyby se vám něco stalo?“ hleděl na mě účastně. „Navíc – máme hrozný pokuty za to. Co jste říkal? Jakej Hruška? Kdo to je?“

„Toho neznáte. Bydlej v Havlbrodu, maj u našeho Pavla chalupu. Teď si ji celou předělávaj,“ vysvětluju trpělivě.

Chvíli zaraženě mlčel. Nejspíš netušil, jak nejlépe pokračovat.

Já, lehce ostentativně, se záměrně přiznanou znuděností, dával najevo, že se mě celý vystavší problém vlastně ani příliš netýká.

„Je to nebezpečný. Nesmíte tu bejt!“ řekl nakonec.

Celou dobu byl slušný. Bylo mi ho skoro líto. Vím, že je nutné být k cizím lidem přátelský a proto jsem mu umožnil, aby z banálního sporu vyšel vítězně. 🙂

„Nezlobte se, já se teda omlouvám. Ještě 200 metrů a jsem pryč. Otočím to k Ostrovu po přivaděči a poběžím přes Městec dom. Když mě tu teda nechcete!“ zakončil jsem rozpravu citovým protestem.

V mezičase mi totiž došlo, že tímto nečekaným zdržováním stydnu a tuhnu. Navíc nemám zastavené hodinky a Nora taky pomalu dohrává. Na další rozpravy není prostor.

„Na shledanou,“ povídám, slyším totéž z okénka a vidím nevěřícné kroucení hlavou.

Pán ani na vteřinu neztratil úroveň. Nesklouzl k výhrůžkám, nebyl sprostý, ani vulgární. Potěšilo mě, že jsme se domluvili a rozloučili jako dospělí lidé. Zkrátka §9.

Nezdvořáci

Pokračoval jsem už jen kousek. Prosmýkl se škvírou přes středová svodidla a zabočil po přivaděči svižným klusem kolem nového sídla dálniční policie za 250 mega.

Zde se na dvoře několik nudících se příslušníků (v novotou se skvících uniformách) dopravky podívalo na vetřelce, který dle vyhlášky nemá v jejich rajónu bez dálniční známky co pohledávat. Abych ukázal, že je jako starousedlík respektuji, zamával jsem jim přátelsky a dokázal tím, že dobrota je mé druhé jméno.

A nekecám! Ruku na odpověď nezvedl ani jeden! 😀

V ten okamžik jsem si pomyslel: Tvl, to jsou ale k*ndy! Nejen, že jsou placený z mejch daní, ale už jako nováčci budou mít přezíravý móresy!

Nenechal jsem se ale jejich nepřátelstvím rozhodit. K ničemu je nepotřebuju.

Doma

Domů jsem poté doběhl bez vyrušení. Ještě honem na veslo. Sprcha, oběd a čekat na manželku. Po uvaření kávy jsem se jí přiznal se svým dálničním zážitkem, který ona mnohokrát bojácně předjímala. Smála se. Kdykoli jsme si totiž stavbu procházeli, měla obavy, že nás za zákazem někdo zastaví a vyhubuje nám. Že se tak nikdy nestalo, brala jako zázrak. Já jsem podobnými obavami (navíc na panství mého dědy) netrpěl nikdy.

Za další tři dny jsme si navečer při procházce povídali a já říkám:

„Pojď, půjdem si to naposledy projít. Pak už se tam fakt nedostanem. A neboj, jestli zas někoho pošlou, tak mu kdyžtak utečem.“

„Nejdu, ne!“ rezolutně odmítla. „Navíc se na nás budou dívat kamerama a já mám jenom tepláky.“

Smál jsem se. Ženská, co se chce líbit.

Jedinečnost

Takže… Pravděpodobně jsem byl úplně poslední běžec, který se po tělese stavby pohyboval. Jasně že to není na zápis do Guinessovky. Ale jako doplněk sportovní statistiky a památku na rok 2022, které mi sem admin vlepí, se hodí náramně.

Tak, admine, je to tvoje. Jsem napnutej!

Zavilec roku 2022

Kdybyste hledali amatérského sportovce, který za rok stráví tolik času aktivitou jako Hopa, troufnu si tvrdit, že jich zase tak moc nebude. A v Pardubickém kraji tuplem.

Než sem fouknu grafy, tak si pojďme říct pouze v holých číslech fakta:

• Celkový čas strávený měřenou aktivitou: 592 hodin a 5 minut
• Celková vzdálenost aktivit (běh, bazén, kolo, veslo, chůze aj.): 3928 kilometrů
• Celkový počet spálených kalorií během činností (dle Garminu): 439464 kcal (tj. 1203 kcal /den)
• Průměrný čas aktivity za každý kalendářní den: 97 minut (o 5 minut víc než v roce 2021)

Jen pro představu – počet sportem vydaných kalorií odpovídá zhruba 800 Big Macům, což je 2,2 burgeru každý den.

Spotřebou energie se potom Hopa v podstatě řadí na úroveň profesionálních sportovců, kteří dle obecných informací vydají cca 3000-4500 kcal denně. Tedy pokud Hopovi počítám aktivní kalorie+bazální, což by odpovídalo zhruba 3200-3800 kcal na den.

Sloupce označují počet minut strávených v daném měsíci na dané aktivitě.
Kliknutím se obrázek otevře v lepším rozlišení.

Jinak ještě hlavní souhrny:

• Plavání – 264x, 982 km, 390 hodin
• Veslování – 201x, 932 km, 76 hodin
• Kolo – 66x, 1618 km, 62 hodin
• Běh – 21x, 167 km, 16,5 hodiny
• Chůze – 63x, 185 km, 41 hodin

Už se budu opakovat, ale musím. S ohledem na časovou náročnost sportu je s podivem, že Hopa vůbec stíhá pracovat (popř. psát články sem). 😀

Je to zkrátka zavilec.

:: admin ::