Když jsem si po dnešní protažené dvoudenní směně oddychnul, že jsem v pořádku dojel posledním vlakem do cíle, musel jsem se pozastavit u poznatků, které jsem během očekávané a předpovídané zimy posbíral. V prosinci chumelí a mrzne. Nečekaně.
Zapsáno: 12. 12. 2022
Když jsem se ráno prodíral a klouzal po zapadané silnici autem k Pardubicím, ani mi nepřišlo divné, že jsem nepotkal silničáře. Po nástupu jsem si uvědomil, že povezu sólo úplně první vlak letošního grafikonu, premiérově bez zavěšení na libereckém rychlíku, který i nadále vozí zlý soukromník.
Mám na něj trošku pifku, páč loňský grafikon jsme díky spojování mnohokrát odjížděli zpoždění. Jejich namalovaný ostrý obrat totiž často narušoval plynulost našich časů a rozhněvaní cestující si málokdy nechali vysvětlit, kdo je prapůvodcem všeho zla.
Sníh
Vezl jsem si tedy polospěšňák zachumelenou krajinou a musel jsem se usmívat, neboť krása prvního sněhu je dechberoucí. Méně spokojeně se tvářili cestující, kteří v zastávkách vyskakovali na neprohrnutá nástupiště a jako husy v řadě se klátili v úzce prošlapaných cestičkách od nejodvážnějších průkopníků ve vysokých botách.
Na konečné naštěstí výpravčí nezahálel, já si přeskočil na jinou Reginu a metelil zpět do města. Spokojenou jízdu mi nepatrně kalila úvaha, že voda vytékající přes okraj umyvadla (díky zamrznutému odpadu) zamokřuje podlahu. Ale to byla jen malá kaňka na jinak úspěšné cestě zpět.
Když se mi na teploměru rafička začala zničehonic pohybovat na 150 stupních, pousmál jsem se nad fixlujícím čidlem, které díky vířivému a roztátému sněhu ukazuje čiré nesmysly. Ze soustředění mě probral až telefon.
Strojmistr mi ozřejmil, že se má směna bude v lecčems odlišovat od původního plánu. Nejenže nekoresponduje s údaji v tabletu (což by měla), ani s výlukovým rozkazem č. 1 (který jsem nastudoval před týdnem), ale nesedí ani s dalším výlukovým opatřením č. 2, které ruší to původní, přičemž si zachovává část původního tabletového znění. To by bylo moc snadné, prý to bude úplně jinak. Kromě jiného druhý den neskončím v původně plánovaných 11 hodin, ale až v pět odpoledne.
„Máš to prodloužený, vo něco dýl ten konec, jo?“
Udiveně zakroutím hlavou a vzpomenu si na odsudky znalců, jak si často sám vyrábím problémy a poté zachraňuji dráhu, abych se následně litoval a přijímal těžký úděl. Jasný.
Jinak
Po zastavení znova kontaktuji strojmistra a opětovně si s ním krok po kroku projdu, co všechno se ode mě žádá. Mašinu předám, na ose vystřídám, vezmu jinou, vyzbrojím ji, ale neodstavím podle výlukového plánu, nýbrž ji dám do haly, aby stihla vyrazit ještě před započetím samotné výluky.
To domluvím radši, a preventivně i s časem, s panem výpravčím. Proč? To jsem vlastně ještě neřekl. Je dvojitá výluka. Takže výrazně lepší než dřív. Přeloučská strana byla nyní obohacena i nefunkčním příjezdem k depu, tam se nově drátuje, takže se přes den nedá zbrojit. Ovšem tam, kde by normálně mašiny parkovaly a temperovaly, to nejde též. Na depáckých kolejích 412, 410, 408 a 406 to ale nelze taky. Při rekonstrukci firma s bagrem přetrhala přívody ke stojanům a ty nám tedy nově nefungují.
Riskovat nepřipojení Reginy na kabel je více než ošemetné. Má fest mrznout a ráno by bylo hotovo. Nikde v hale se netopí, nikde už nikdo není…
Nový telefon, tentokrát od strojmistra z domovského depa strojů v HK. Žádá mě, zda bych nebyl od té dobroty a neodvezl z druhé strany pardubického nádraží motorek do haly, aby se mohla realizovat oprava, na kterou aktivoval pána z telematiky – bude měnit vysílačku.
Co na to říct – chlap čeká v depu a já si připomínám, jak si vyrábím problémy a pak o nich píšu. Udělám požadované a jedu se domů vyspat.
Ráno
Druhý den vstanu ve 3:40 a jedu pokračovat v práci. Mrzne. Začínají tzv. „situace“. Nefunkční stroje, netopící jednotky, trápení. Narychlo předělávané oběhy, vzájemná pomoc kolegů. Vidím u každého jednotlivce, kterých do večera potkám spoustu, snahu a chuť. Každý se snaží, dělá co může a jak nejlépe to umí.
Přesto bude na náš zimní výkon spousta cestujících, které jindy vozíme bez potíží, naštvaná. Omlouvám se.
Nikdy nejsem naštvaná na strojvedoucí ani nikoho ve vlaku. Máte zodpovědnou a náročnou práci.
Já jsem také nikdy nebyl naštvaný, na strojvedoucí nebo nikoho ve vlaku ,prostě jsem to bral tak jak to je, a že jsem se v zimě něco najezdil Chrudim- Hradec Králové na učilište ale i v dětství, dělá te svoji práci dobře.
Období 2006-2010 cesty Chrudim – Hradec Králové na učiliště a pak eště 2013-2015 do práce Chrudim Stěžery ročník 1990
Ja Te Hopo chapu. Nicmene jsem musel na Ceske drahy definitivne zanevrit a jsi prvni, komu to rikam.
Desitky let (urcite 40, mozna vic) jezdily vlaky od Beskyd (Havirov, Cesky Tesin, Trinec, Jablunkov) do Opavy. (A zpet). Takze se Ostravou dalo normalne projet vlakem z jednoho okraje na druhy. Jezdival sem tak do prace, az do 12.12.2022. A skoncilo to. Nove jezdi vlaky pouze do stanice Ostrava Svinov a tam se musi prestoupit. Takze z Vitkovic do Trebovic uz to bez prestupu nejde. Navic mi to casove nevychazi, jako vychazelo. A posledni tresnickou je pro mne novinka v podobe prazdne koleje, odkud ma odjizdet vlak. Na nastupisti ani zminka, jen prazdne tabule. Koukam do IDOSu a cas spoje preskrtnuty a pod tim napis: „Odreknuty spoj“. Kdyz se mi to stalo behem 14-ti dnu podruhe, skoncil sem s Ceskyma Drahama. Abych 4x za mesic dojel do prace pozde a musel furt neco vysvetlovat a resit (elektronicky dochazkovy system), na to nemam silu. Myslim, ze by se na to uz mel narodni dopravce vysrat a posledni at zhasne.
Ahoj Xeno, rozumím. Spousta situací, které popisuješ by mne otrávily naprosto stejně. Mrzí mne to. Promiň.
Hopo, Ty se v zadnem pripade nemusis a ani nesmis omlouvat. Jsi naopak jeden z mala lidi, kteri toho narodniho dopravce drzi nad vodou. Nebyt srdcaru jako jsi Ty, uz to davno skoncilo ;-). Jako vandrak jezdim vlakem pomerne casto a v podstate po cele republice uz pres 30 let. Na paternich tratich je vetsinou vse v poradku a za ty roky se kultura cestovani vyrazne zlepsila. Sice do novych vlaku nedostanu normalne vandracky bagl (zlate CSD vagony s cihlovyma kozenkovyma sedackama a roštem nad hlavama), ale fajn. Na regionalnich tratich uz to takova hitparada neni. Modernizace starych vagonu, jakozto i nove vagony jsou poruchove. Stare otvirani dveri klikou funguje 40 let, otvirani tlacitkem dost casto ne. A pak je to na zastavkach hodne adrenalin 😉 . A na tratich, ktere vedou jen mezi vesnickama, mesteckama je to tragedie. Ani ne tak vagony, tam sou vetsinou stare spolehlive 810. Ale frekvence vlaku je miziva, pokud vubec nejaka je. Ale spoustu trati uz zrusili. Takze pro mne suma sumarum zbyva jediny smysl jezdit vlakem jen z Ostravy do Prahy a to jen tehdy, kdyz mam dostatek casu.
Drz se, at to jeste par roku jezdi aspon trosku. Nez pres to hodi plachtu a napisou na to Humberto 😉