Co se nehodilo

Ještě tu mám jedno uschované téma, které se mi posledně nehodilo do konceptu.

Zapsáno: 17. 11. 2024

Ve stejný den, kdy kolegyně předávala plyšáka, a měli jsme tím tedy splněný jednoznačně nejdůležitější úkol dne, jsme se vydali ještě nahoru a dolů. Však to znáte. Zbýval nám poslední vlak, pak směna přerušená, naberem sílu na pryčně ve Žďárci a tradá na Pardubice.

Zabrzdím na centru, přecházím a žasnu…

V takový okamžik mnou projede neuvěřitelný vztek! Noví cestující nastoupí a vnímají, že mám vlak v nepořádku a ačkoli na tom nenesu sebemenší odpovědnost, je to moje vizitka. Nemohu jít za každým z nich a říkat: „To jsem nebyl já, to byl nějakej zku*venej sr*č, co si ničeho neváží a nemá ani dostatek slušnosti, aby se k tomu přiznal.“

Kolegyně okamžitě věděla, kdo na místě seděl, kde nastupoval a že prý mu to, až s námi zas pojede, připomene.

Co teď? Za dvě minuty odjíždíme, sedačka zmáchaná, podlaha taky. Neměl jsem u sebe nic než utěrky, takže jsem tu největší pohromu ošetřil a vlastnoručně vyrobenou cedulí upozornil na problém. Uklízečky jsem tentokrát nesehnal, nebylo kdy.

Znovu mi ovšem hlavou problesklo poznání, že jsou mezi kvantou běžných cestujících normální ku*dy, které ničí, otravují, demolují či berou a prostě je nejde eliminovat! V kontrastu s tím vtipně vypadají stesky těch udivených, proč máme někdy vagóny v nepořádku nebo proč se na záchodě není do čeho utřít. Je to proto, že občas jede zku*venec, který nemá nic lepšího na práci, než škodit. A taky odcizí toaleťák!

Musím se smát představě, že bych ze záchodu přímo na vlaku čóroval hajzlpapír, abych si s ním doma, v rámci úspory rodinných financí, utíral řiť. Kdybych už podobné myšlenky měl, jakože nemám, neboť mi zásadně nevyhovuje hrubost a jen jedna vrstva motané komodity, kradl bych ho už v depu Oxaně z ohromného pytle na doplňování. Má jich tam asi 265 klubek, mohl bych to házet rovnou do vozu, abych se s nimi nemusel tahat přes koleje.

Ale k něčemu veselejšímu…

Silnější pes…

Opětovně jsem měl napsaný text a zase se stalo, že neodešel mail adminovi k jeho zpracování. Já byl nicméně přesvědčen, že ano. Když mi tedy připomněl, že nemám nic k publikaci na pondělní ráno, s chutí jsem mu vytkl, že má v hlavě akorát motorky (koupil si od července již třetí funglovku) a vůbec se nezajímá o důležité aspekty toho, abychom s webem dále rostli.

Když se ukázalo, že jsem to zase pos*al já, dalo mi značnou práci rozptýlit jeho pozornost plkáním o banalitách, abych umenšil svou chybu a vyšel ze silného útoku neposkvrněn.

Klíčovým atributem, který definitivně odsunul mé zaváhání do zapomnění, bylo mé vysvědčení z elektrického kurzu, s kterým jsem se pln hrdosti pochlubil, byť samozřejmě nemůže konkurovat jeho novému stroji v červené barvě, nadto ze stáje původních obyvatel Ameriky.

Na malou chvilku mě napadlo, že bych svou školní píli taky měl odměnit podobnou maličkostí. Nějakou pěknou klučičí hračkou. Nejspíš ale odolám. Ježdění s elektrickejma vlakama v aktuálně začínajícím zácviku, kdy mi za zády hučí tisíce koní, prozatím bude stoprocentně stačit. 🙂