Letní dovolená 2024

První část prázdnin mizí pomalu v zapomnění. Než se tak stane, doplním do deníčku několik poznámek, které by jinak odvál čas.

Kdo čeká něco od kolejí, musí hledat jinde, např. zde.

Zapsáno: 20. 7. 2024

Jelikož se zde často vyznávám, že jsem vůbec nejraději doma a můj ideální odpočinek sportem je na míle vzdálený od představ mojí choti, nemůže nikoho překvapit, že se kolem letních plánů vedou poměrně vzrušené diskuze.

Zdá se, že se těším u manželky stálé přízni, neboť vyjadřuje trvalou touhu, abych cestoval s ní i dětmi do lokalit, které mi nepřijdou ničím zajímavé. Snad úplně nejvíc mě ničí a deptá pro někoho vysněná kombinace letadla a moře. Což jsem si ověřil loni, když jsem se letícím a narvaným dobytčákem přesouval do ještě většího hicu, abych mohl jíst pokrmy, o které nestojím, a koupat se ve vlnách, v nichž vůbec nejde plavat.

Můj vynikající nápad, kdy jsem ženu letos vyzýval, ať vezme děti a letí s nimi někam sama, zatímco já budu v klidu pracovat, bohužel neprošel. Byl dokonce shledán průhledným, lstivým a špatným.

Nakonec byla vybrána dovolená v tuzemsku, což je sice také komplikace, ovšem mnohem menší. Čili jsme se na pět dní přesunuli do lokality, kde jsem v životě nebyl. Ženou vybrané ubytování a zázemí nabízelo dobrý poměr kvality a ceny, takže jsme se rodinným vozidlem přesunuli do pohoří Jeseníků.

Hory

Zážitků, vjemů a vzpomínek jsme nasbírali přehršel. Pokud máte manželku metodičku, navíc s pečlivě vypracovaným itinerářem položek, které se musí stihnout, nezbyde vám ani vteřina na jakoukoli nudu či zahálku.

Zmíním se tedy, že jsme toho viděli spoustu a abych byl konkrétní, hned první den jsme vystoupali na Jeseník, abychom se vrátili přes údolí Bílé Opavy. Další den nás čekaly Zlaté hory, kde se vytěžilo trochu cenného kovu na pánev, u čehož jsem si zlomil displej telefonu. Zpátky potom přes Jeskyně Na Pomezí. Následující den Rejvíz k Velkému mechovému jezírku a Čertovy kameny. Poslední a návratový slot byl určen Ručním papírnám ve Velkých Losinách.

Než přiznám, že to bylo fajn a že se mi aktivní odpočinek vlastně líbil, oglosuju si poznatky, které tuzemské cestování přináší. Předně je nutno uznat, že to není legrace za pár korun. Kamkoli strčíte nohu, sypete jak třesoucí se oslík. Nejen za ubytko nebo benzín, což se tak nějak očekává, ale i za parkování nebo vstupné, kde jsou částky poměrně značné. Na úplný konec jsem si nechal restaurace, kde se mi skutečně protáčely panenky. Asi nejvíc mě s*alo, že jsem za vydané peníze nedostal očekávanou kvalitu.

Též musím trapně zmínit, že ačkoli se pokládám za poměrně trénovaného jedince, bolely mě z chození nohy jako psa. A jen velmi těžko jsem si přiznával, že taková sportovní hvězda zase nejsem.

Neberte výše uvedené jako stýskání, spíš konstatování faktu, které možná většina cestujících lidí velmi dobře zná. Ovšem pro mě, který je zacyklen v malém a bezpečném mikrosvětě, se jedná o přelomová zjištění.

Doma

Po příjezdu jsem samozřejmě okamžitě vyrazil dohnat fyzickou absenci. Po prvním kilometru v bazénu jsem si uvědomil, jak moc pohodový život, který je svou nudnou všedností bez dramatických výkyvů pro většinu lidí zcela nezajímavý, vlastně vedu. Miluju ho!

Než dopiju druhé Diplomatico a zavřu dnešní text tvořený v příjemném chládku garáže, zatímco venku vrcholí hic k po*rání, zmíním pro pár nejvěrnějších jednu zajímavost. Tento web běží dnešním dnem přesně 5 let. Napadlo mě, že bych tedy k tomuto speciálnímu výročí poprosil admina, jestli by neměl chuť dorazit na další pokec, abychom se ve speciálním dílu podcastu pokusili vymyslet, jak a co by se nechalo změnit nebo zlepšit. Ne ale pro posluchače nebo čtenáře, spíš pro sebe. 😀