Pade

Trochu rozmrzele jsem zaregistroval pozměněný text u příštího článku, u něhož admin zcela svévolně upravil závěr. Nepozdávala se mu totiž poslední věta, v níž jsem v předtuše rychlého průběhu prosince popřál čtenářskému obecenstvu krásné Vánoce. Kalkuloval jsem, že tím každému dojde, že do ledna už nenapíšu ani čárku. 😀

Zapsáno: 30. 11. 2024

Letí to jako voda. Zas je tu zima, rok v trapu a všechno se odehrálo v krátkém okamžiku. Pomíjivost času mi dochází zvlášť s vědomím, že kolem mě přibývá kamarádů s pěti křížky na krku. A nebude trvat dlouho, kdy se tímhle významným jubileem ozdobím i já sám.

Je to prostě k pos*ání, dumal jsem při ranním běhu. Mára má pade, v úterý je ta oslava. Můj nejvěrnější druh, kamarád, svědek ze svatby a přítel, před kterým nemám žádných tajností. Jeden z lidí, na které je absolutní spoleh prověřený časem i společně prožitými událostmi. Taky nádražák a zaměstnanec ČD!

Přijde mi naprosto neskutečné, kolik legrace, smíchu, strastí i štěstí jsme spolu navzájem v životě sdíleli. A jak se kolem nás, zatímco se kamarádíme, zásadně proměnil svět. Tolik toho bylo…

Garde

Kéž bych směl vypisovat pro budoucí pokolení naše peripetie při seznamování s děvčaty, aby nevyznělo chlubivě nebo necitlivě. Kolik obětování musel člověk tehdy provádět, než získal potřebný skill. Kolik rumu jsme museli vypít, abychom získali odvahu oslovit vybranou favoritku večera. Tehdy, a to podtrhuji pro mladá jelita, která dneska všechno dělají přes aplikace a utrácí peníze za Tinder Gold, bývalo při seznamování pravidlem, že atraktivní samice měla svou garde dámu.

Často nepříliš pohlednou kamarádku, kterou bylo nutné zabavit, aby se jejím vlivem netříštila pozornost lovce. Nejednou se bylo nutno obětovat, z čehož byl mnohdy velký pain i ostuda. Trpělo ego, při korzování s ošklivkou klesal společenský kredit. Připomínám všem, kdo ví, o čem píšu, věci jako tloušťka, hygiena, cigarety, pot, knírek a nemalé investice v podobě 40% truňku.

Mnohokrát se díky fotografické paměti vracím o desítky let zpátky a vidím takový klasický pátek v Městci… Mára, nezlob se, já jednu dám, dyť je to jedno… 🙂

NS(FW/snowflake)

Sbalili jsme tenkrát dvě špindíry. Ta tvoje byla Žofka. Pamatuješ, ta, jak vám kopala doma do dveří! 😀 Já měl tu krátkovlasou Petru. Po velkém trápení jsem ji nakonec umluvil, stanovala s kámoškama asi kilák od domu. Nad ránem mě napadlo, že ji doma pomazlím.

Jenže se u našeho domu kousla, že dovnitř nepůjde. Tak jsem šel do sklepa pro šampus a pak jsme seděli na betonový podezdívce plotu a já ji zkoušel ošálit sladkejma řečma. Už jsem byl fest nacamranej, takže svádící etuda neprobíhala úplně hladce.

Jak bejvá v létě v noci vedro, máma s tátou mívali v ložnici otevřený okno. A protože se na vsi sleduje, kde se co šustne, byli oba vzhůru, kór když slyšeli hovor pod barákem.

Táta mi pak povídal, že se máma držela do tý chvíle, než jsem dívce mazlivě sdělil větu: „Naleju ti šáňo mezi kozy, až ti dole poteče přes fousatej filtr jen šťáva bez bublin…“

„Já ti dám filtr! Domu!“ vylítla ihned poté s výkřikem.

Druhej den mi bylo u oběda strašně stydno. Táta byl pobaven, mamka se fakt vztekala. Zjistila, že už nejsem ten sladký hošíček, kterého v mateřskou láskou zkreslené optice viděla. Ale pojďme dál…

Mára

Ty holky, co na mě nespočetněkrát zbyly, tedy až na několik epických výjimek spočítatelných na prstech ruky nešikovnýho truhláře, byly fakt ošklivý. Závidět nebylo co. Žádný echt gold nebo limitovaný edice.

Možná pravě proto jsem nejen já, ale myslím, že i Mára, vděčný za manželky, s nimiž je nám dobře. A lepší na světě zcela jistě nejsou!

Padesát let! Tvl, Mára, to je ku*evsky významnej milník. Pi*o, máme na co vzpomínat!

A když vidím naše děti, heleď, máme se na co těšit! Můžeme jim totiž lecos předat. 😀