Vůně

Mazat ráno do práce ve 2:30 se mi ten den fest nechtělo.

Zapsáno: 12. 4. 2024

Nadávky, které jsem pronášel v kabině Golfa při vyhýbání srnkám a dírám v silnici, notně poznamenané provozem kamionové dopravy (pozn. – přeptat se v podcastu bývalého kamioňáka, nyní strojvedoucího, proč to do pi*i tak přetěžujou), zaznívaly v dlouhé litanii, která mi vydržela až na parkoviště v depu.

Zde jsem podmračeně popadnul těžký balík s prádlem a naložil ho do náhradní orezlé a nerekonstruované 810ky, neboť jednu pěknou nám v HK po střetu na přejezdu u Moravan právě opravují.

Díky tomu, že ji kolega předvídavě zaparkoval u vrat, jsem získal asi 12 minut času na to, abych ji, než se nafouká, opustil a dopřál si osvěžující sprchu. Marnivě jsem se, po utření a převléknutí do vypraného a voňavého ČD trika (zdravím manželku) a Diesel kraťasů s příměsí elastanu, otřel o darovaný parfém Crystal Saffron a vyčistil si zuby.

Zmínka o voňavce, ač ji běžně nepoužívám, neboť jsem nejčastěji cítit bazénovým chlórem, není bezpředmětná. Vydržte!

Zásadně osvěžen jsem se přesunul zpět na stroj a už zvesela a s chutí zcela zpomněl na ranní podrážděnost. Úkony před odjezdem, na nic nezapomenout. Poštu mám, prádlo taky, voda, nafta, písek, brzda, podepsat knížku předávky, tablet, nabíječka, veksle z pátý naházet.

S vlakem na Choltice vyrážím ve 4:19. Hm, tvl, pojebaná vejluka, musím přes stavědlo jedna, pojedu o chvilku dřív. Po 43 to naházený je, ale je tam ten druhej angličák a naho*no nedolejhá jazyk. Sice to není proti hrotu, ale stejně. Hopo, po štyrycátýtřetí v Pardubicích do výtažný přes váhu máš posun dovolen, slyším, zpátky pak pojedeš od pátýho perónu, jo? Jasný!

Jsem tu brzo, do odjezdu 21 minut, vlakouš nikde, jsem osamocen. Beztak nepojede ani noha, to asi až zpátky.

Kalhotky

Sedím v prostoru pro cestující, beru tablet a čtu si fórum, vlákno o parfémech. Směju se. Kolegové v něm lamentují, že hledají ideál a nenachází, a že se po aplikaci vybraných vzorků v krátkém čase původně libý pach mění na odpudivou směsici smradlavých molekul.

Nejvíce mě zaujala recenze jednoho parfému od admina tohoto blogu, který za tenhle koníček utrácí nehorázné prostředky:

Nepopsatelná záležitost. Po prvním nástřiku mi do chřípí vrazil odér čerstvě nakrojenýho sojovýho suku. Cukr, med, kokos, lehce štiplavý koření. Ovšem během krátký chvíle se vše přeměnilo v magicky temnou a absolutně živočišnou kombinaci. Fantazie vykresluje kostel a podrápanej oltář potřísněnej medem, co má ve dřevě zarytej pach orgií, když tam pár dní předtím Rocco cizeloval dvě holky (mázlá rtěnka, slzama rozsolená řasenka, cáry spodního prádla atd.).

 

Je to zcela neskutečná věc – epická, hutná, megaživočišná. Taková, co v mozku zapálí vatru primitivního a zalykajícího se chtíče a přízemních pudů.

Den předtím jsem mu ve slabé chvilce soukromě přiznal, že jsem v mládí (bylo mi dvacet a jel čas telecích devadesátek) naprosto cíleně investoval do parfému Fahrenheit za účelem překonání kalhotek jednoho děvčete, neboť prý téhle vůni nedokázala odolat.

Admina ovšem více pobavilo mé pokání. Vzpomněl jsem si totiž, že jsem asi 14 dní nato svalil do svého vytuněného Rapida díky voňavce i její starší sestru, zatímco jsem ve své naivitě doufal, že si to holky navzájem neřeknou. Přecijen se o podobných věcech ve slušné společnosti nemluví.

Lichost tehdejší úvahy se ukázala záhy, neboť si mé Casanova-style snažení holky nenechaly pro sebe. Co víc, v mých očích zcela podle a zbytečně seznámily s tímto pokleskem mou tehdejší hlavní přítelkyni, která se se mnou poté nadobro a už zcela definitivně rozešla.

Čas je ovšem milosrdný. Rány osudu čas zahojil a já jsem všem třem děvčatům již dávno odpustil. 😀

Admin, na můj vkus dost povýšeně, leč zkušeně reagoval, že mnou favorizovaná vůně už dneska netáhne a je dobrá maximálně tak na haj*l po s*aní. Že se svět prostě posunul jinam.

Zamračeně jsem mu dal za pravdu, neboť si uvědomuji, že už dávno nedokážu držet prst na tepu trendů. Na to, abych někoho okouzlil, už zbývá pouze moje dobré srdce a vlídná povaha.

Což se záhy ukázalo jako velká pravda!

Ilustrační foto: Jens Lindner / Unsplash

Cykloprincezna

Vedle 810ky se ve 4:03 objevila moc hezká, asi 25letá dívka s kolem. Bázlivě a nejistě nakukovala mým směrem. Poté si popošla a hleděla do prostoru stanoviště. Zase se vrátila a se smutnou a nevyřčenou otázkou mě mlčky pozorovala. Dívka v nesnázích.

Bylo mi hloupé zabořit oči zpátky k displeji tabletu, neboť byla opravdu hezká. Navíc vypadala zranitelně. A byla teda fakt hezká!

Zvednul jsem se z nepohodlné lavice do pravého úhlu a rázným trhnutím za madlo dveří vystoupil na perón jako princ.

„Dobré ráno. Vypadáte dost smutně a asi něco nevíte. Já ten vlak řídím, tak se klidně zeptejte, jestli vám nemůžu třeba s něčím pomoct,“ vemlouval sem se jí do přízně.

„Dobrý den, já si koupila lístek i s kolem, ale to je tááák malinkej vláček, že vůbec nevím, kudy a jestli s ním vůbec můžu dovnitř,“ usmála se hezky.

Kdybych měl vysadit dveře nebo z motoráku utrhnout střechu, abych tam to kolo dostal, tak bych to pro ni klidně udělal. 😀

„Určitě to zvládnem. Nastupte si, mám tam teplo, wifi jede, kolo vám naložím, ať ho netaháte,“ reprezentoval jsem vpravdě ukázkově zaměstnance národního dopravce.

Další cestující, která namáhavě supěla po schodech z podchodu, mě znechuceně pozorovala, jak kmitám kolem její sokyně. Neměl jsem čas se jí věnovat – nebyla tak hezká, mračila se a měla něco kil nadváhy.

Uvnitř vozu se dívka posadila a povídá:

„Vy jste tak moc hodnej! To jsem ještě ve vlaku nezažila. A jak voníte!“

Ještě teď se směju sám sobě, jak mě lákalo pokračovat v hovoru. Okamžitě mě napadlo, že bych se pochlubil, kterak jsem před chvílí vylezl ze sprchy a že ta vůně je od toho, jak hrozně rychle jsem se mydlil. 😀

Strašně se mi líbilo, jak uvolněná by další konverzace byla a jak snadné je zapůsobit na ženu pro jednoduchýho, plešatýho a ošklivýho chlapa, když je „na svým“ hřišti. Byť je to stará 810ka.

Nicméně jsem dál už nepokračoval. Rozloučil jsem se a řekl jí, že za chvíli dorazí průvodčí, který jí posléze s kolem pomůže ven, že mu dám instrukce.

Zkyslo

Vlakouš dorazil dvě minuty před odjezdem, omlouval se, že měnil nefunkční POPku a vyrazili jsme k Cholticům, kde se na ose ve dvou minutách stroje mění.

„Ahoj, jede to moc hezky, tady máš poštu, vyzbrojený to je, voda, písek, ještě přendám ranec s prádlem, ty něco posíláš? Ne? Ahoj!“

Svítí zelená, odjíždím zpátky do Přelouče, poslední pohled a úsměv na dívku s kolem, už se nikdy neuvidíme.

Slavnostní nálada, sebevědomí až do nebe a samolibé uspokojení mi vydržely přesně dvě minuty jízdy. Pak jsem totiž zjistil, že mi v kapse zůstaly klíče od kolegova motorku a ten ho teda nemá jak zamknout. V pr*eli bych se viděl!

Na cyklistku jsem okamžitě zapomněl.

„Ahoj, Hopa, nezlob se na mě,“ volám mu, „jak jsem pako a král všech vemen, zůstaly mi klíčky od tvýho motorku v kapse. Nenapadá tě, kde bych ti je mohl nechat?“

Kolega, uvážlivý, zkušený, usměvavý a klidný harcovník pobaveně odvětí:

„V pohodě, dej mi je v Přelouči do pokladny, má otevříno. Já si je tam za hodinku vyzvednu.“

Poděkoval jsem mu několikrát za promptě stvořený záchranný plán a děkoval štěstí, že se v Přelouči nenachází zavřené nádraží, neboť nechávat klíče pod zarážedlem kusé koleje by asi nebylo ideální.

Tak jak?

Přesun s motorkem do HK na ošetření, RG Panterem zpátky a ukončení směny nebylo nijak vzrušující. Zase ten rutinní klid, co mám rád. 🙂

Přesto se mi nazítří, v 10 ráno, když jsem si v bazénu plaval své 3 kilometry, rozleželo v hlavě, že by mě stejně zajímalo, jestli to všechno nakonec přecijen nebylo tím parfémem.

Se značnou nechutí tedy adminovi uznám, že to v určitých situacích může pomoci. Vlastně je to pro chlapa podobná berlička, jako když ženy maskují vady pleti Dermacolem, vycpávají si hrudník push-upkama anebo si prodlužují nohy díky šteklím.

Prostě takovej trochu podvod. A já teda podvádět nebudu. Zůstanu raději jen u čistých rukou, nehtů a bot. A vůně chlóru.

Přijde mi to bezpečnější. 🙂