Přijel jsem domů po třech nočních. Jsem úplně na tabák, full vyšťavenej. Plán byl, že se vyspím a v 17 hodin se celej v bílým přesunu na oslavu kámošovejch padesátin do nóbl putyky. Tam se najím jako pán a díky tomu nebudu počtvrtý za sebou večeřet tousty ve vajíčku z mikrotéňáku a zajídat je čokoládou z Lidlu.
Nic netrvá věčně. Dobré časy střídají ty slabší a vystanuvší problémy nutí všechny zúčastněné k nápravným krokům.
„Kolik ti je vlastně roků, taťko?“ ptala se mě zamyšleně dcera v krátké chvilce oddechu před usnutím, kdy po dramatickém a procítěném podání narychlo vymyšlené bajky o tom, jak na Rumcajse v Řáholci zaútočil Spiderman a i přes jeho fyzickou převahu a intenzitu útoku zvítězilo dobro nad zlem.
Vypadá to, že se nám dlouhá zácviková žraločí epizoda chýlí ke konci. A já zažívám lehce ambivalentní pocity.
