Trampoty

Přijel jsem domů po třech nočních. Jsem úplně na tabák, full vyšťavenej. Plán byl, že se vyspím a v 17 hodin se celej v bílým přesunu na oslavu kámošovejch padesátin do nóbl putyky. Tam se najím jako pán a díky tomu nebudu počtvrtý za sebou večeřet tousty ve vajíčku z mikrotéňáku a zajídat je čokoládou z Lidlu.

Zapsáno: 27. 1. 2025

Ne, spát nebudu. Telefon, mám hned sednout do auta, vyzvednout manželku a jedeme se „dívat“ na koupelny. Abych u toho byl, protože už je to „skoro“ hotový! Míněno finální návrh.

Až umřu, půjdu bez výběrka rovnou do nebe, i když mám jinak duši černou jak p*ča. Jsem totiž světec! 🙂

Do toho píše admin – byl konec roku, zaplať, tlusťochu! Máš web, děláš podcasty! A potřebujeme je mít umístěný (podle mě pro všechny ty bohatý k*ndy s iPhonama; zdravím Pekarovou), na všemožnejch úložištích, co jich na světě je, aby tě mohli všichni poslouchat. Se*e mě to strašně. Platby zku*vený za hosting už jdou do tisíců, nemám z nich ani ho*no, ale bojím se adminovi napsat, že na to jebu. Zvlášť když si uvědomím, že minulej rok zaplatil on.

Nemám sílu se vzepřít a udělat odvážný krok. Potřebné zeštíhlení a brutální optimalizaci nákladů. Stejně jako to umí náš podnik.

Vlastně ano, něco mi to snažení přináší. Radost (A ta je k nezaplacení! – pozn. admina) mi dělají lidé, kteří mi píší, že ode mě čerpají moudra a že je moje psaní či povídání přimělo ke změně a udělání kroku směrem k drážnímu světu. Je teda legrační, že s adminem supluji vlastními zdroji práci náborářů, kteří jinak za reklamu utrácí horentní sumy. Zrovna teď, když stavím, mi to přijde vcelku nepotřebný luxus a nevadilo by mi být prodejnou dě*kou HR. Ale ne, musím prej bejt nezávislej, říká admin. No tak jo.

Ono se to snad časem poddá. Obvzlášť s vědomím, že bude zase víc práce, protože máme (pro změnu) málo lidí. Stejně na tom bude i dost dep v okolí, co po očku sleduji. Odcházejí asi, to podtrhuji a tučním cíleně, za lepším.

Nechce se mi znova brousit do vod, co jsem popisoval, a už vím, že se nenechám do podobného kolotoče zapojit. Ne, ne, ne! Že nemá kdo jezdit, opravdu není moje starost. Tady se můžete těšit, že se již brzy bude nabírat v Pardubicích, Hradci Králové i České Třebové. Rád vám potřesu pravicí.

Ale dost o dráze, mám jí po dnešku plný zuby.

Paráda! Jedu vybírat koupelnu teda. Ve stavebním koutku webu, kterej bude zpoplatněnej, vám vybraný velkoformátový kachle, Hans Gröhe baterie a koupelnový žebřík na fotografiích odhalíme. Jestli to teda admin neshodí ze stolu. (Co myslíš? – pozn. admina) 

Má paní

Je večer a z koupelen jsme doma. Mohlo by se zdá, že mám nejtěžší profesi na světě. Ale ne, není to pravda. Existuje jich celá řada. Jednou z nich je např. učitelka základní školy, tedy má drahá.

Učí čtvrtou třídu a minulý týden v pátek řekla: „Děti, nemáte odevzdané a doplněné domácí úkoly. Je to na známky.“

Ve středu jim to zopakovala a ve čtvrtek dokonce napsala na tabuli. Řekla také, že kdo je do pátku nedoručí, dostane pětku. Stejně tak dodala, že splnění úkolu může vylepšit známku na vysvědčení a je tedy škoda to nechat být. Nakonec jim řekla, že většina třídy už má hotovo a zbývá posledních šest opozdilců. „Nezapomeňte na to!“

V pátek čtyři nedonesli a dostali bajli.

Po příjezdu domů (dělá do dvou), ji v půl třetí telefonem informovala kolegyně, že do školy ve 14:21 nakráčela neuvěřitelně nas*aná maminka. A že co si to o sobě myslí, jaktože není ve škole a že nebude jejímu pokladu kazit vysvědčení. Že o tom holka nevěděla, nikdo jí to neřekl a že by se to za dřívějšího vedení školy zcela jistě nestalo a že teda takhle NE! Ječela na celou školu. 🙂

Manželka na moje řešení, tedy aby mi maminku vytočila na telefonu, abych jí po nádražácku situaci vysvětlil, nechtěla přistoupit. Je to zvláštní svět, nesmíte mamince říct nějakou přátelsky konstruktivní zpětnou vazbu, např.: „Jste zku*vená sádelnatá svi*ě a váš línej a ulhanej harant je vaší přesnou kopií. Akoráž ještě není tak vyžranej. Nejlepší bude, když s ním odtáhnete do p*či a už vás tu nikdo neuvidí!“

Pak si uvědomím, že to prostě nejde. Choť zkrátka ukáže, že ostatní děti měly úkoly v pořádku. Dokáže, že je upomínala třikrát a bude se hájit před maminkou a posléze to vysvětlovat i paní ředitelce. Potom se bude trápit, zda celou situaci neměla mít zvládnutou ještě lépe.

Sádelnatá maminka sebevědomí až do vesmíru, mistryně světa ve všech oborech, završila návštěvu a litanii přátelskou poznámkou: „Nějaká pos*aná učitelka si nebude na mym děcku léčit svoje mindráky!“

„Vidíš, máš to potvrzený,“ řekl jsem ženě, „i cizí lidi si všímaj, jak jsi zlá! Ona ta máma vlastně nemusí bejt nakonec tak špatná.“

Pak už jsem držel hubu. Vždycky zapomenu, že nejsem v práci. Ale tam bych to samozřejmě taky neřekl, prostě se hlídám. Jenomže je ve mně pořád ten rytíř. Mám tendenci svou milou bránit před zlem okolního světa. Omlouvám se. 🙂

Ilustrační foto: Jade Destiny / Unsplash

Střípky

Aby to ale nebylo dneska jen otrávený, zvlášť když to bylo i o dráze. Možná, že máte někteří též děti školou povinné. Učte se s nima, ať nemusíte číst věci, které mám aktuálně před sebou. Písemky čtvrté třídy. Husiti – probíráno, opakováno, napsáno. Přesto jsem se dozvěděl mnoho nového:

1. Jan Hus byl první český král.
2. Upálili ho v roce 1990.
3. Jana Husa svrhli v Praze z okna Novoměstský radnice.

Přeju pěkný týden! 🙂