Pokračujeme v povídání o profesích, které kolem dráhy a kolejí potkáte. Pro pořádek opakuji, že České dráhy jsou jeden z mnoha subjektů, které se po kolejích prohánějí. Jsou tu potom i další dopravci, ať osobní nebo nákladní.
Koleje patří státu. Údržbu a péči pro stát provádí organizace Správa železnic (SŽ). Mám tam mnoho známých a kamarádů. Nejen výpravčí, ale i traťmistry, elektrikáře, správce budov či zabezpečováky. Ti všichni, a desítky dalších, se starají o to, abych si já – rozvalený v křesle – užíval pohodlnou jízdu na vzduchovém polštáři moderního stroje. Pouze se o nich tolik neví, nejsou na první pohled vidět.
Ale zaslouží si, aby jejich práci lépe poznali všichni cestující a samozřejmě čtenáři těchto stránek.
Předevčírem jsem vezl spěšňák, jedu 90 km/h přes stanici Medlešice, a v dálce před sebou vidím malou oranžovou tečku. Ten oranžovej mundůr je super věc, je krásně vidět fakt na kilometr daleko, což znamená, že už dopředu vím, že je třeba dát pozor.
Krátce písknu, abych upozornil, že jedu. Vidím, že pracovník v oranžovém zvedá ruku a uhybá z kolejí. Nezpomaluji a jedu dál plnou traťovou rychlostí. Jsem malý kousek od něj a rukou zdravím, v duchu navíc děkuju.
I pochůzkář zvedá ruku, to je na dráze všeobecně známá věc; lidi se zdraví a zároveň tak dávají strojvedoucímu na zřetel – jasně, jo, jedeš, neboj, vím o tobě, vidím tě, nevlezu ti do profilu koleje.
Tenhle pokyn je nutný. Pokud se totiž stane, že objekt v kolejích ruku nezvedne, sahám po ovladači/páce brzdiče a kromě pískání se připravuji, že budu brzdit. Zdá se to neuvěřitelné, ale mnohdy nejsem se soupravou slyšet. Člověk, co na kolejích pracuje, může mít například chrániče sluchu – třeba seká křoviňákem porost, může být zabraný do práce, může telefonovat, řezat rozbrušovačkou a soustředí se tak, že hluk vlaku vůbec nevnímá.
Pochůzkář je člověk, který projde pěšky úsek trati podle předem schváleného harmonogramu a vizuálně kontroluje, že je vše v pořádku. Vidí případný prasklý pražec, uvolněný šroub, nebezpečně nakloněný strom po poslední bouřce, utrženou informační tabuli na zastávce, vysokou trávu, která kryje návěstidlo apod.
Zaznamená případné odchylky od ideálního stavu a na základě zjištěných skutečností sjedná správce, tedy SŽ, nápravu.
Tyhle borce potkávám v dešti, ve vedru, kdy je každý normální člověk u vody, za mrazu, prostě za každých okolností, kdy je nutná pečlivá kontrola.
A jen pro ně – díky, kluci!
👍