Že jsem pyšnej táta, to už tu několikrát padlo. Jsem z dětí úplně u vytržení. Kdo je rodič, asi lépe pochopí, jak to myslím. Jsem neskonale nadšenej z toho, že je můžu pozorovat. A asi i výchovně ovlivňuju vlastní dílo.
Paní Hopová říká, že není pochyb o mé aktivní účasti na jejich výrobě. Ale čert tomu věř. Známe takové to povídání a podsouvání: „Dívej, celej táta!“ 😀
Zdají se mi příliš hezké, nadané, šikovné a chytré. Mají zkrátka všechny atributy, které já postrádám.
Užívám si čas s dětmi nehorázně a jako správný otec nedělám všechno podle brožury. Řídím se vlastním citem, občas povoluji i zakázané věci, dopřávám jim některé zábavné (čti nebezpečné) kratochvíle, a kazím manželce jinak absolutně precizní péči a správné vedení.
Malý Péťa má rád vláčky. Nijak ho k nim netlačím, nemám ambice ani sny, že by z něj byl fíra nebo nejvyšší pan železničář. Vláčky kreslí a maluje zhruba od jednoho roku věku.
Obrázků je neuvěřitelná spousta, schovávám si jen ty lepší. I obrázek v záhlaví webu je jeho dílo.
Aby nedošlo k mýlce – nechci se chlubit, spíš mám jen takovou tu fotrovskou radost z něčeho, co sám neumím. A rád se o ni podělím.
Kroutím údivem nad výsledkem jeho snažení. A doufám, že časem se stejným zaujetím bude takovou preciznost věnovat děvčatům, podobně jako jsem to uměl já. Tedy do chvíle, než mi tuhle dovednost zakázala paní Hopová a usadila mě na tu jedinou a správnou kolej. 😀
P.S. – Ještě třeba pár let a Péťa bude kreslit jak Zdeněk Šindlauer. :: admin ::
Péťa maluje moc pěkně a co život přinese, uvidíte. Já si hrála s vláčky,ale moc si jako dítě nekreslila a jezdila na mašinky a jsem učitelka vytvarky, ač jsem ji nestudovala a neumím ji, 😁😁, páč nejsou lidi.
👍