Pendolino

Chlapci z internetového fóra se občas osobně setkávají. Je to vždy velká událost, ladí se datum, místo, doprava. Jede se často z veliké dálky a proto mnozí volí vlak. Chtěli jet tím nejlepším a zvolili tedy Pendolino. To mělo bohužel závadu a přijela náhradní souprava z klasických vagónu.

Jeden z účastníků nedokázal pochopit, že se vlajková loď ČD může porouchat. Opakovaně jsem vysvětloval, že dostal vcelku adekvátní náhradu – rychlík sestavený z vozů BMZ, klimatizované vozy, tlakotěsná skříň, služby ve vlaku. Průvodčí se omluvila. Dostal zpět příplatek za SC kvalitu.

Sice za to nemohu, ale omluvil jsem se taky já. Stejně se nezdálo, že ho to uspokojilo.

Jako když vysvětlujete pětiletému děcku, že snědený čokoládový bonbón byl jen jeden a teď už máte jen ovocnej. Furt si mlel svou.

Připadalo mi z jeho litánie, že jediná vada na výletu do Ostravy bylo pokažené pendolino. A to mi bylo líto. Namátkou se vůbec nezmiňovalo, že chlapec, který měl pro všechny zařídit srazovou hospodu, pozapomněl zjistit, jestli má na toto významné setkání putyka otevřeno. První dorazivší na místo srazu poté zjistili uzamčený lokál a skrz slzy v očích pozorovali ručník na pípě.

Další z účastníků je původem ze Slovenska a jak se ví, někteří jsou občas horké hlavy. Byl v ráži, jeho útoky směrem k ČD mě bůhvíproč obveselovaly. V duchu jsem si říkal: „Heh, tvl, Slovák. Do roku 2000 znal jen ovci a večer při svíčce. A teď diktuje pravdy o dopravě na českém fóru?“

Nahlas jsem nic neřekl, abych ho nepobouřil a on s pokřikem „Čo ti jebe?!“ nevzal kebab do ruky :). Raději jsem pro něj a pro ostatní nespokojence vystavěl zjednodušený a banální příběh, kterému mohli porozumět. Snad.

Napsal jsem do diskuze:

Vemte si, že žijete na salaši a máte celkem 3 barany, které jednotlivě zapřaháte za vozík a s nima provozujete dopravu turistů. Ti počítají, že je odvezete, protože je to fajn služba.

Na víkend je hlášeno na pytel počasí. Pošlete svého kluka s první várkou lidí a nejlepším baranem, který táhne jako ďábel, měl by být do večera zpátky, ale nedojede. Na hovno povětrnostní podmínky a cestáři neprotáhli silnice, takže se boří kopýtkama a nedokáže zpátky do kopce káru utáhnout.

Kluk vám to volá. Víte, že máte ještě dva barany, jdete na pastvu a zjistíte, že jednoho pokousal vlk, takže je v neprovozním stavu. Zbejvá poslední baran, kterej je hodně starej, ošklivej, už má své odslouženo. Nikdo s ním nechce jezdit, má svoje vrtochy.

Seženete v noci zkušeného kočího, kterej se uvolí, že s tím jankem pojede, musíte mu navíc extra zaplatit příplatek za přesčas. Ale nemáte vozík. Půjčí vám ho soused ze sousední salaše, vozil s ním sice dřevo z lesa, ale dáte na něj staré a teplé kůže a radujete se, že jste tu situaci sami na rychlo zvládnuli.

Přijedete před turisty, většinou chápou, že to holt není úplně běžná situace, ale někteří začnou vysírat: „Jéé, starej baran, ten pojede pomalu! Jéé, co to je za divnej vozejk! No to je doba, už jsme měli dáávno jet!“

Budete se oprávněně cítit nasraně, protože jste udělali maximum, abyste lidí odvezli, ale stejně se najdou jedinci, kteří to nepochopí. A tady s Pendolinem to je stejné, z nějakého důvodů vám to nevyhovuje, dobře. Je mi to líto, ale skutečně s tím v podmínkách, co jsou nastaveny nelze nic víc dělat.

V provozu prostě není nikdo, opakuju nikdo navíc. Vlaků jezdí výrazně víc než dříve, lidí co v nich sedí, je ohromný nárůst, zatímco těch, co je mají na starost, je o 80 procent méně. Údržba ořezaná na minimum. A myslet si, že jednou za čas dorazíte na nádraží a všichni budou v pozoru, na červeným koberci, protože jste si koupili za 200kč lístek je naivní.

Co čekáte, že Vám navíc budem snášet Modré z nebe? Ne, nebudem, musíme dělat jiné věci, aby vlak odjel.

Nezlobím se na vás, respektuji váš pohled a názor. Na mnou sepsaných příbězích ukazuju možná naivně, co musí řešit řadový zaměstnanec, obyčejný poslední pracovník. A dělám to proto, abyste chápali, že občasné anomálie nejsou schválností. Nikdo se z nich neraduje. Ale prostě se mohou stát. Nejdou vyloučit.

Stejně se nezdáli přesvědčeni. Ale možná jsem jim do srdcí zasel semínko lásky ke dráze, které časem vzklíčí. Kdo ví?