Splněno

Včera to byl měsíc, kdy se znovu otevřel bazén v Pardubicích. Protože mám nejlepší zaměstnání u nejlepšího zaměstnavatele na světě, doma mi servis zajišťuje nejlepší manželka na světě a o blog se mi stará nejlepší admin na světě, nemám prakticky vůbec žádné starosti a mohu se beze zbytku věnovat klíčovému předsevzetí o sundavání zbytečných kil tělesné hmotnosti.

Původně jsem chtěl psát, jak je to obtížné a že je úspěch předem vyloučen, popř. jak se šíleně týrám a masochisticky trpím. Pravdou ovšem je, že se zase tak moc nesnažím. 😀

Jak už jsem psal, došlo k mírné úpravě jídelníčku. K plavání jsem přidal chůzi s manželkou a jízdu na kole, všechno s rozumem. Víc nic. A ono, světe div se, čísla klesají. Sledování úbytku je nejen zábavné, ale zároveň motivující. Nehledě k tomu, že se mnohem lépe cítím.

V tomto období jsem přesto měl několik výpadků, za které jsem se lehce styděl. Kupříkladu moje paní byla nakoupit a já spatřil v mrazáku kelímky zmrzliny Häagen-Dazs. Tu mám tuze rád. Hned první večer jsem se bohužel neudržel a při náhlém návalu chuti, dva kusy v nestřežené chvíli bleskurychle vdechnul. 😀 Druhý den jsem mazaně rychlým opakovaným nákupem zakryl toto drobné zakolísání a radoval se, že můj hřích zůstal zcela nepovšimnut.

Každopádně… Po uplynulém měsíci mohu říct, že jsem nechyběl ve vodě ani jednou. Žádný vynechaný den. Je to stále stejná paráda jako před koronou.

Práce, i když máme nyní nově přeházený turnus, mi do koníčku mnoho nezasahuje. Jen jednou to bylo značně nejisté a hrozila absence. Vybral jsem si totiž ohavný díl smůly a narazil s ranním vlakem do padajícího stromu. Až časem trochu vychladnou vášně, ukážu vám, jak moc je takováhle patálie nepříjemná a jak důležitý je pro strojvedoucího přítomný vlakvedoucí.

Takže sumář. Za uplynulý měsíc mám naplaváno více než 100 kilometrů. Čili nakládám si víc a plavu delší úseky. Startovací váha a impuls shodit byla 103,9 kg. A slíbil jsem, že se pochlubím, až budu na čísle 95.

Včera jsem se vážil a tadáá! Nechce se tomu věřit, ale to číslo na váze opravdu svítí. Sice s pár dekama navíc, ale i to sundám. Dnes jsem si na oslavu a jako poděkování odplaval nejdelší úsek v kuse. Mohl bych asi i víc, ale nechtěl jsem ztratit pocit těšení na zítra. To já nerad.

K dalšímu hubnutí už nespěchám. Třeba to půjde mnohem hůř. Uvidíme. Každopádně zatím to jede jako dráha! 😀

Gratulace přijímám v komentářích a předem za ně děkuji! 😀 😀