Člověk od dráhy a dráhy

Stalo se: 15. listopadu 2018

Včera jsem šel do práce, nástup v 9:15. Vypravil jsem synka do školy a v 7:30 jsem v bazénu nachystaný na bloku. Dám si hoďku a patnáct minut, odplavu si kompletní trénink a potom se ještě víc těším do práce. Endorfiny, spokojenost, štěstí level max.

Čas, kdy jdu plavat, si vybírám tak, aby bylo málo lidí. Díky rozpisu drah se to nechá velmi dobře odhadnout, určit a minimalizovat riziko, že bude plno. Všichni, jak důchodkyně, tak sportovci, plavecké školy či kondiční plavci, dodržují rozpis a jsou ohleduplní. Pokud ne, jsou upozorněni jednak samotnými lidmi v dráze, kteří znají poměry, anebo plavčíky.

Mělo být dle rozpisu 5 drah volných, z toho 2 kondiční plavci a 3 veřejnost. Veřejnost jsou vesměs důchodkyně s ondulovanejma hlavama, dědkové, co se hejbou, občas nějaká paní z kanclu, co plave jako paní starostová. Plavou jako vláček – pomalu, ale plynule.

Kondiční jsou buď prsaři nebo kraulaři. To je tak, že jsou rychlý, zároveň ale sleduji pohyb kolem sebe, vejdou se v dráze i tři vedle sebe, pouštěj se a monitorují okolí, aby nezdržovali ostatní a plavčo si užívají.

A co se stalo…

Už minulý týden v pondělí jsem registroval, že přišla neohlášená škola v počtu 20 holek ze zdrávky a nacpou se bez ladu a skladu mezi plavající a rozbíjí ten dokonale fungující mechanismus. Jelikož jsem končil trénink, už se mě to netýkalo. Učitelka od děvčat na břehu a bylo jí to putna. Stejná situace byla minulý pátek a i v pondělí, to přišla jiná škola, taky neohlášená. Jdou prostě místo tělocviku plavat.

Správně se ale musí nahlásit a objednat si svou dráhu.

A včera, mám asi 20 minut odplavanejch a nevěřím svým očím. Do kondičních drah na hulváta, kde jsme byli tři chlapi v jedné a čtyři v druhé, naskákalo asi 18 jinochů s míčkem, učitel na břehu a dělal, jako že je to normálka.

Oba dědové, co tam byli se mnou, se smutně přesunuli k důchodkyním. Já ale ne.

Vylezu z vody, ženu k plavčici a povídám:
„Co to má jako znamenat?“

Ona, že neví.

„Tak poprosím – volejte okamžitě někoho, kdo to ví, protože tohle teda ne!“

Přišel za mnou známý učitel z plavecké školy se slovy:
„Peťo, pojď, já s prckama končim už a bude tam 40 minut díra, než naběhnou další druháčci.“

„Díky, jsi moc hodnej, ale nechci,“ povídám.

A křičel jsem už, jak majitel celého aquacentra:
„Mě prostě neuvěřitelně sere, že je někdo tak neomalenej a nedokáže respektovat provozní řád. Já jak debil plánuju, měním směny, jedu sem 30 kilometrů, studuju rozpis drah, a někdo to má úplně v prdeli a sere na to. Ale do píči, takhle teda ne! To teda ne!“

Nejhorší na tom je, jak jsem sprostej. Souvisí to asi s tím, že mám v hlavě prázdno. Navíc mi vztek dodá nějak sílu. Mám pocit, že když mi někdo křivdí, nemůžu to přejít mlčením nebo frází – jdi k šípku.

Borec učitel poznal, že v lokále houstne dým. Šrumec, plavčíci, lektoři, také najednou běžela paní, co má objednávky a pronájmy drah na starosti. Ten zmetek učitel tam kluky nechal a zmizel. Tím pádem nešlo nikoho popotahovat. Na děcka se zlobit nešlo.

Už klidnější jsem paní, co řeší pronájmy, vysvětlil situaci. Omlouval jsem se, že se nezlobím na ní. Ona povídá, že tomu rozumí a že to budou řešit. Asi to vadí i jim, protože přicházej o peníze a nechtěj naštvaný zákazníky.

A já zas nechci neomaleně lítat mezi důchodcema, cákat a narážet do nich. Šlo mi také o to, aby se tento nešvar nestal pravidlem, páč se to evidentně začalo rozmáhat.

Další den již vše v pořádku, podle plánu. Dědové mi říkali:
„To byla show, moc děkujem, tohle nás štve a nemůžem s tím nic dělat.“

„Tvl, dva dědové, frajeři vysportovaný, berle máte, v Kauflandu se porvete o maso a rohlíky, a bojíte se ozvat, že vám někdo krade vodu?“ povídám jim.

Se smáli:
„No, bojíme…“

Tak i tohle člověk od dráhy musí řešit, no.

Dodatek – jak to dopadlo

Situace ve mně vyvolala spravedlivý hněv a chtěl jsem ji řešit. Sešel jsem se s vedením bazénu a aniž bych se chtěl pasovat do role Jánošíka, nabídl jim spolupráci. Mezitím jsem zjistil něco o učiteli a pravidlech pro školy, co se týče návštěv sportovních zařízení. Naplánoval jsem i předběžně další kroky a měl i napsaný poměrně ostrý dopis vedení školy, pokud by se nic nedělo.

Nakonec ale nic z toho nebylo třeba. Vedení bazénu vstoupilo do jednání se školou samostatně a situace se uklidnila. Navíc v červnu se otevřela nová pětadvacítka a podle kapacity se dá trénovat tam, kde je volno i při větším obsazení.

Není nad to, když jsou lidi schopni se domluvit.