Je neděle po obědě, odpočívám. A píšu. Ze sedmi dnů jsem byl v práci všechny a dnes večer mám další noční.
Zapsáno: 24. 4. 2022
Včera, když jsem se po dvoudence vrátil od kolejí, jsem už ani nešel spát, protože jsem měl dvakrát přetočené hodiny a nevěděl, která bije. Nechtělo se mi vůbec nic.
Přesto jsem využil slunečného dne a po obligátním plavání vzal opětovně do ruky pilu a jal se zpracovávat nově dorazivší dubovou hromadu. Usoudil jsem totiž, že bůhví, jak to bude s topením za rok a rozhodl se raději ještě více předzásobit na horší časy, kterými nás zpravodajství denně straší.
Původní obří hromadu jsem zlikvidoval za necelé dva týdny díky zásadní pomoci mladého synovce. Jelikož je v práci placen mnohem lépe než strojvedoucí a mzda za drvoštěpectví by ho spíše urážela, revanšuji se mu alespoň částečně naučnými průpovídkami a kvalitní hudbou, čímž mu rozšiřuji obzory a kulturní vzdělání.
Protože jsem byl nečekaně odměněn čtyřmi vouchery do kina, napadlo mě, že bych ho mohl pozvat společně s mými bratry na Vyšehrad: Fylm. Dle recenzí sliboval kvalitní zábavu pro milovníky fotbalu, kterými dozajista všichni jsme. Jel bych teda já, synovec a bráchové.
Problém
Při telefonickém ladění termínu mě nečekaně zaskočila manželka, která vyslechla rozhovor o odměně mým blízkým a též nesměle vyjádřila touhu novou komedii zhlédnout. Zamyšleně jsem se drbal za uchem, protože jsem s jejím zájmem popravdě vůbec nepočítal. 😀
Po usilovném přemýšlení, jak její účast zprocesovat, jsem přišel na řešení a velkomyslně souhlasil s její přítomností. Na můj vkus ovšem vyjadřovala malou vděčnost a radost, neb jí v hlavě nejspíš rezonovala myšlenka, že je ve skupině tak nějak navíc. 😀
Rozptýlil jsem její pochybnost vyznáním lásky větou, které žádná žena neodolá („Mám tě rád!“) a začal se věnovat plánování dopravy, domlouvání hlídání ratolestí a dalším klíčovým organizačním záležitostem.
Akce se vyvedla perfektně. Spokojeně jsme se vraceli k domovu a z nudy neopomněli peskovat laskavého řidiče za jeho olbřímí reprezentativní kombi, do něhož se pět lidí vejde jen se značnými obtížemi.
Most
Ráno po probuzení se mi nechtělo do vody. Tento zřídkavý stav je nejspíš způsoben nadměrnou aktivitou, takže jsem si naordinoval bazénový klid. Jenže nic nedělat neumím. A tak jsem se opět převlékl do sportovního a naplánoval ilegální akci.
Projel jsem si v rámci zmapování pokroku dosud neotevřený úsek D35 – od Dašic až po nový most v Uhersku. S kamerou umístěnou na kole. Časem to bude cenný materiál, který umožní zavzpomínat, jak to tenkrát bylo úplně prázdné.
Mimochodem – průběh celé stavby nepravidelně natáčím a fotím, takže se nejspíš časem od admina dočkáte časosběrného sestřihu z průběhu prací, které zásadně ovlivňuji krajinný ráz.
Po návratu, kdy jsem si spokojeně pochvaloval dosažený výkon, tep a rychlost, mi pohled na veslovací stroj připomněl, že bych si mohl zkusit párkrát zatáhnout. 😀
Nyní se dívám na rozpis směn a vidím, že končím zítra v 9 ráno. A je mi jasné, že když jsem dneska nešel plavat, je zcela vyloučeno, abych ve vodě chyběl i zítra. Naprostý nesmysl, to dá rozum.
Potřeboval bych si asi odpočinout. Ale není prostě kdy. 🙂
