Jeden z klíčových chlapců GR skupiny se rozhodl, že se ožení. To lidé dělávají, samotné rozhodnutí není ničím výjimečným. Z nepochopitelných důvodů, ačkoli nejsem jeho kamarád, mě pozval na svatbu. Přišel mi domů poštou dopis na hogofogo papíře, už jen podle provedení pozvánky se dalo tušit, že jsou v akci velký peníze. Mám k cestování na akce, kde nikoho neznám, obecně nechuť. Navíc dálka nehorázná, z Pardubic se táhnout až do Zhoře u Tábora. A ještě se tam mělo spát.
Celá akce mi přinášela spíš chmury. Nejsem příznivec bujarého veselí a takřka nepiju alkohol. Navíc sobota a čas obřadu stanovený natolik nesmyslně, že bych měl ohroženou denní dávku endorfinu z bazénu. Ve všední den je otevřeno od 6 ráno, víkendy bohužel až od desíti. Naštěstí má v létě venkovní areál v Hradci Králové na Flošně otevřeno pro závisláky už od 9 hodin. Je tam moc pěkná nerezová padesátka, takže jsem začal pomalu počítat a zjišťovat, jak by všechno mohlo klapnout.
Nastal den D. Ráno jsem jel odtrénovat, vrátil se domů, kde už byla manželka nachystaná a hned jedem. Musel jsem autem vyvinout o dost větší než povolenou rychlost. Odměnou mi bylo zjištění zhruba v polovině cesty, že proti odhadům navigace přijedeme včas a nejspíš se slušnou rezervou.
Při příjezdu na místo obřadu se pomalu šířila slavnostní nálada. Celý areál najs jako prase, v selském stylu. Jsem prostý chlapec z vesnice, ale samozřejmě poznám, když je provedení a uspořádání věnována značná péče.
Původně jsem měl spát v hospodářském domečku pro sprostou čeládku a podruhy, zatímco panstvo si zabralo lépe provedené pokoje. Nastal ale rozruch, když manželka jednoho z členů GR odmítla ubytování ve vagonu. Pravděpodobně se bála konat potřebu venku, navíc s sebou měli malého synka. Její muž, ostatně stejně jako já, nenosí doma kalhoty, takže jí bázlivě přikyvoval, protože se pravděpodobně bál přísného trestu, pokud výměnu bydlení neprosadí.
Vagon opět v provedení předsíň, velká místnost pro čtyři spáče a malá sprcha s teplou vodou.
Moje paní zdaleka není tak „posh“, takže jsme se ubytovali velmi rychle.
Záchod byl venku, šlo se na něj po úzké lávce asi 30 metrů k dřevěné kadibudce. Za mě lepší než TOIka někde na fesťáku.
Svatba velmi hezká, na úrovni, hodokvas. Trošku mrzení jsem měl s tím, že ženich s nevěstou žijou zdravě, takže obyčejnou Coca-colu odmítli zařadit na stoly. Naštěstí chlapec, co jsem mu přepustil velkoryse náš původní kvartýr, trpěl výčitkami svědomí a otočil se mi autem pro náplň do rumu kamsi na benzínku. Nad ránem, po ukončení veselí, jsem se dokulil s pomocí manželky do vagonu a spal klidně a spokojeně jako doma.
Po probuzení jsem vrátil majiteli objektu klíče od vagonu a pochválil mu provedení a nápad, což ho evidentně potěšilo. Přiznal jsem se, že jsem tak nějak od fochu.
Se všemi účastníky moc hezké svatby jsem se rozloučil a vyrazil k Pardubicím. Potom, co jsem zabrzdil u nás na vsi u domu, abych vysadil manželku, beru pingl s cajkama a odjíždím plavat. Vylezu z vody a koukám, na telefonu zmeškané hovory, obviňující SMS, kde jsou klíče, na GR chatu dehonestující komunikace ve smyslu – co nádražák, to zloděj, lapka odjel s klíčema a další popíchnutí. Že se ztratily stříbrné příbory a jestli mě někdo viděl nakládat velký pytel do auta…
Osvětlil jsem všem, že mi přišlo nevkusné otravovat u novomanželských dveří, takže jsem klíče předal přímo majiteli.
Následující otázky je spíše řečnická. Myslíte, že se mi dostalo omluvy za ztrátu dobré pověsti a falešný útok na mou osobu? Darmo mluvit.
Přes finální bolestivou kaňku musím říct, že na stupínku mnoha navštívených svateb řadím tuto na žebříčku mezi absolutní TOP10.
Hajnej, dodatečně – díky za pozvání!
