Když jsem si onehdy stýskal, že chodím do práce víc, nepřišlo mi na mysl, že celá patálie s nedostatkem pardubických jezdců bude mít další pokračování.
Zapsáno: 6. 5. 2023
Loni nastoupivší mladý a šikovný vrchní strojmistr vidí, že situace, do které je personální tísní tlačen, aby se odjely nasmlouvané vlaky, přináší značnou nevoli podřízených a přetížených fírů. Ti ze sporadického a občasného reptání zvedají hlavy v jednolitý šik monstrózně nas*aných lidí.
Jelikož se vážnost situace, kdy si nad směnářem a kombinacemi, kdo může/nemůže, půjde/nepůjde, společně s prosbami a vědomím, že je všechno totálně na hraně, neustále prohlubuje, láme si stroják hlavu do pozdních odpoledních hodin, namísto pobytu doma s rodinou. Tento stav si na něm začíná vybírat nepříjemnou daň v podobě nekonečného stresu a smrtící odpovědnosti, které čelí.
Vidím v jeho očích totožné zoufalství a beznaděj, kterým loni čelila vrchní strojmistryně. Ta se, podle mě správně, nedávno rozhodla vrátit se zpátky za páky a jezdit, protože by se nejspíš jinak naprosto utrápila.
Ilustrační foto: Kyle Broad / Unsplash
Neplánované setkání s vedoucím (je v hierachii nadřízeným vrchního strojmistra) , který se dostavil v pátek navečer k řešení personálních problémů, vyústila v poměrně zajímavý rozhovor, který mi osvětlil některé jinotaje a složitosti, o kterých jsem neměl potuchy.
Diskuze
Končil jsem ten den dvoudenní směnu, kdy je konec po druhé noční protažený až do 17:44. Chtěl jsem po celkem šesti dnech, kdy jsem ani jednou nezastihnul děti vzhůru, vyrazit k domovu.
Při předávání klíčů od mašiny jsem zaregistroval poměrně hlasité a vzrušené vysvětlování mých tří blízkých kolegů, kteří šéfovi předkládali věcné připomínky a nezpochybnitelné ukázky vlastních trápení. Bylo mi ho popravdě až líto.
Je to slušný člověk, který bohužel zdědil nepříjemně roztočený a pořádně vychýlený kolotoč, který se jen těžko bude rovnat ke klidné jízdě.
Vedoucí vypadal dost smutně a bylo zjevné, že rozumí, na co konkrétně si stýskáme. Nebyl mimo hru, jak jsem si původně myslel. Spokojil jsem se tedy pouze s několika dílčími připomínkami, ačkoli jsem toho na jazyku měl mnohem víc.
Chtěl jsem, aby se se mnou hádal, vyčítal, huboval nebo se omlouval. Nic z toho nebylo a v jeho zraku jsem četl zármutek smíšený s žalem nad vědomím, že máme pravdu.
Jak byste argumentovali někomu, kdo je pátý víkend po sobě v práci? Jak utěšíte člověka, s nímž se rozejde dívka, neboť je imrvére v háji? Co řeknete leťákovi, který má sice podle kolektivní smlouvy nárok na volno, ale nedostane ho? A co uděláte důchodci, který se rozhodne ze dne na den nepřijít? Anebo jak vyřešíte fíru, který má ještě dneska 24 dní loňské dovolené a bojí se, jestli si ji letos v létě vůbec vybere?
Věta, že na práci nejsou lidi, zaznívala ještě několikrát. A tak jsem se přátelsky se všemi rozloučil, poděkoval za plodný a osvěžující meeting, a odebral se načerpat k domovu sílu do další práce. Měl jsem před sebou jednodenní sobotní volno, v neděli opět jezdit.
Řešení
Ku*vapráce, to je dneska ale ubrečený psaní. Až je mi hanba. Nemůžu to tak nechat!
Den před zmíněnou schůzkou jsem bědoval spřátelenému vlakvedoucímu, který má humor podobný mému. Povídá mi:
„Jsem teď mluvil v Chrudimi s výpravčím. Říkal, že za ním přišla nějaká už na první pohled trhlá ženská. Zaklepala mu na dveře dopravní kanceláře a povídá – dobrý den, já bych se chtěla přihlásit do zaměstnání, chtěla bych bejt nádražačka!
Výpravčí, však ho znáš, starej dobrák, jí povídá – no super a co byste tak chtěla dělat za práci? Vozit vlaky nebo je vypravovat?
Paní se prej rozzářila a říká – bejt průvodčí, by se mi líbilo. Podívejte, už jsem si na to koupila nový modrý kalhoty!
Výpravčí nehnul ani brvou – no tak takhle pěkný modrý kalhoty už jsem dlouho neviděl! Poradím vám, zeptejte se v Pardubicích na osobním u vedoucí zákaznickýho personálu. Ale popravdě, s takovejhlema krásnejma kalhotama jste za mě už napůl přijata a další věci budou podle mne už jenom formalita!“
😀
A další
Možná by se sem hodil i zážitek, kdy další zájemce o práci u ČD dorazil na osobní oddělení v obleku ušitém na míru od Adama. K tomu do špičky tvarované kožené boty se vzorem z kůže krokodýla a v ruce diplomatka z jemné teletiny. Jeho řeč i sebevědomé vystupování utrpělo hned šrám, neboť po seznámení s pracovištěm, kde chtěl působit jako vedoucí posunu, ihned pochopil, že není vedoucí jako vedoucí.
Bohužel tedy. Zmíněná paní s novými kalhotami, ani elegantní vedoucí posunu k nám zatím nenastoupili.
A co někdo z vás?
Je ale možné, že někdo ze zdejších čtenářů touží pracovat u dráhy. Když se mi mailem přihlásíte jako zájemce o profesi strojvedoucího v Pardubicích a budete splňovat potřebné předpoklady (nepatrně jsou zvýhodněny ženy, 20-30 let, hezké a sympatické), posléze pak i zákonné náležitosti, osobně vás doporučím mému šéfovi nebo paní personalistce na přijímací pohovor.
Neváhejte! Je to fajn. Opravdu.
Jo, Ja se klidně zařadím po bok těch 2. Sice nemám ani oblek na míru, ani modré kalhoty, ale zase by mě bavilo třeba jednou za 14 dni se projet na hoďku/dvě mašinkou (pokud by to slo zařídit )… Jinak co tu píšeš, směny, atd… tak to snad ani lákavé neni.
Dobrý den
Pracuji cizince (z Ukrajiny) jako strojvedoucí?
Dobrý den, u nás v Pardubicích ne.
A je taková možnost vůbec ? Nic ne víte o tom?
Pokud dotyčný projde přijímacím řízením a vyhoví zákonným nárokům, pak není důvod, aby nemohl vlaky vozit. Zkuste se obrátit na personální u ČD :).
:: admin ::
Já bych se k dráze jako strojvedoucí i rád dal, ale často slýchám jak strojvedoucí nemá na nic čas a osobní život téméř nemá.
Pohoda u ČDC a asi i jinde, kdo dnes může dělat u ČD? Jedině snad někdo, kdo si myslí že jezdit v Kravaře a „vozit EC“ je něco ohromující.
Ale bohužel hoši, valnou měrou si za to můžete sami..
Tak to prostě je…
Petře rád slyším, že se má někdo dobře. Je to povzbuzující.
Jinak u ČD dělá spousta lidí, co mají svou práci prostě rádi. Když se budeš smát jen mně, že mám na čele jitrnici, unesu to vcelku v pohodě. Ale plošně paušalizovat myslím není správné.
(Zas aby to nevyznělo nějak andělsky – to víš, že mě s tím volnem s*reš!) 🙂
Ohledně nedostatku strojvedoucích a z toho plynoucího nešťastného rozpisu směn máte přece jenom štěstí na nadřízené, kteří vaše stížnosti chápou.
Ale na každého toho nadřízeného tlačí jeho nadřízený a kola vlaků se musí točit a jak už jste jednou v jiném blogu psal, šrouby se utahovaly a utahují, a to i na úkor bezpečnosti..
Mám obavy (ale nepřála bych vám to, leč jsem sama něco podobného zažila), aby se z proseb nadřízených nestaly povinnosti, při jejichž nesplnění následují různé vyhrůžky.
U mně to bylo nejčastěji typu: „Zařiď se, koho tam dáme, jestli vás doktor příští týden neschopní, nemusíte tady být“ aj..
A z kanceláří posměšná věta, “ Vždyť máte času..“
Ne, nebylo to u dráhy, ale taky víkendy, svátky, pátky a „krásný“ výmysl úředníků Dělené směny a šest hodin mezi směnami na odpočinek.
Ještě ani jednou se mi nestalo, aby mi u ČD práci za nemocného nebo chybějícího kolegu navíc někdo nařizoval nebo mi dokonce vyhrožoval. Z našich kanceláří věty typu „máte času“ nebo „nic neděláte“ rozhodně nezaznívají.
Dobrý den Hopo, moc rád čtu Váš blog. Ohledně nedostatku strojvedoucích, ve vašem dnešním příspěvku jsou náznaky, že na vašem pracovišti dochází k porušování Zákoníku práce i Zákona o drahách, ale když se nebráníte, i právně, tak je to potom těžký. Nedivím se, že je strojmistr i vy na prášky, ale zákonné volno je potřeba a když nejsou lidi, tak buď vlak nepojede anebo pojede NAD. Aspoň by někdo nahoře možná lépe pochopil, že je to problém.
K žádnému porušování nedochází. Na zákonný odpočinek mezi směnou a dalším nástupem se dbá vždy. Nečekané masivní výpadky způsobené nemocnými kolegy prostě pokrýváme po domluvě.
Osobně si myslím, že to nahoře chápou velmi dobře, právě proto v článku píšu, že jsem byl překvapen, jak detailně byl vedoucí v obraze. I ti „nahoře“ mají svá jména, s kýmkoliv z nich jsem mluvil, chovali se ke mně slušně, korektně a myslím i nad rámec své funkce velmi vstřícně.
Ještě abychom se dobře chápali… Věřím, že se vše v dobré obrátí, proto se (a nejen já) snažíme pomáhat, jak to jenom jde.
Vloni jsem podepsal spoluúčast na vašem pardubickém martiriu…
kdo by měl zájem udělat si vložák v Pardubicích?Volám,že klidně,mám rodinu,hypotéku,atd.,že se mi každá kačka hodí.Moc nás ve Třebce teda nebylo,což se nedivím,každý chce volno i to málo co má. Jen říkám strojákovi,že teda určitě né nějaký d3 mr…
Jasný,bylo by to na boudách,atd.Říkám ok,dodělám si poznání z Hlinska dál a z Chrudimi dál.Ok.
Pak se vrátil nejhlavnější z neschopenky a bylo po ptákách a zas se nám přepočítavaj směny na vteřiny, aby náhodou nebyl přesčas. Tak jen abys, Peťo věděl,že snaha pomoct byla i od Poličky.V niveč.Držte se tam.
Vím o tom od kolegů, vím o tom i od vedoucího. Byl bych strašně rád, kdyby Ti to k nám na výpomoc klaplo, rozhodně se budu dotazovat a pídit co se v tomhle směru aktuálně podniklo. Díky za reakci!
nemá
Ahoj Hopo. Nejste v tom sami. Např. my, vývojáři softwaru pro automobilové řídící systémy, jsme na tom podobně. Softwaru je potřeba pořád více a naše počty nestačí. K tomu přišla parta pomatenců z Bruselu, kteří nařídili, že vše, co jsme desítky let vyvíjeli a fungovalo, musíme vyhodit, a musíme začít dělat něco jiného, s čím nikdo nemá zkušenosti a musí to být hned. Posledních pár let pracujeme neustále v eskalacích, o víkendech, klidně 100 hodin přesčasů za měsíc. Všichni jsou otrávení a protivní. Dělají se chyby. Softwéry se se*ou. Stejně jako na HDV (jsou totiž dost podobné). Ale pořád si myslím, že proti vám, strojvedoucím, je to nic. Já, když u toho počítače usnu, moc se toho nestane. 😀 Držte se.
Díky moc za podporu. Zajímavý pod pokličkový pohled do zcela jiného oboru-přitom by nepoučený člověk řekl, že se smějete světu páč máte rychlej internet, koukáte se v práci na filmy z torentů a za pár kliků myší berete hafo keš. 🙂 Všude je něco, bych byl jen nerad, aby to dneska vyznělo jen jako smutnej brekot. Dělám tu profesi svobodně a rád. Navíc mám od zìtra dva dny volna. Se těším strašně na odsunuté aktivity a dodělávky které sem teď mega šidil.
Mám fakt rád všechno kolem vlaků, ale hlavně ten nádražácký humor a vtip. Minulý týden to ale bylo až trochu tragikomedie.
Jdu na vlak do práce ve stanici Nová Paka na 6:35 Sp směr Chlumec. Blížím se k nádraží a koukám, že tam ještě stojí rakev 6:20 ve směru do Staré Paky. Na klacku červená, dveře otevřený, vlakvedoucí běhá venku, lidi koukají z oken. Přijdu blíž a už to slyším. Ve Staré Pace stojí mrtvá Arriva na shlaví a blokuje celou stanici. Nikdo neví, kdy se pojede, protože ji nemá kdo a co odtáhnout. Jakási paní nahlas běduje, že musí být co nejdřív v práci v Lázních Bělohrad a že neví co má dělat. Mezitím rakev začali opouštět študáci a po skupinkách se začali trousit do města, protože pochopili že na zastávku ve městě se už asi vlakem nedostanou. Vlakvedoucí smutně obchází už skoro prázdnou rakev. V tom se z hloučku čekajících na vlak dolů ozvalo: „Nechcete to otočit a svézt nás aspoň dolů, když to nahoru nejde?“ Vlakvedoucí ožila a volá zpátky: „Já už dolů nechci. Jezdím od včerejška vkuse a už toho mám dost. Těším se fakt domů.“ Chápeme, rozumíme. Nakonec Hollywood Happyend. Někdo ochotný od ČD Arrivu odstrkal, rakev odjela a za chvilku přifrčela naše Regina dolů. Kluk vepředu za to docela vzal a byli jsme v Bělohradě jen asi 15 minut za. Konec dobrý, všechno dobré. Oceňuji lidi, že neprudili, spíš tam byl takový společný humor na perónu, všichni pospolu i s výpravčím a výhybkářkou jsme si předávali zprávy jak to vypadá ve Starce, co se děje na mapě GRAPPu a tak. Prostě hezký ráno. 🙂
Někdy jsou cestující na stejný vlně a mají pochopitelně radost, když vše vypadá jako ztracená varta.
Si ale myslím, že nejvíc happy byla ta vlakvedoucí! 😀
Mě tady hlavně zaujalo, že všichni (cestující i zaměstnanci ČD a SŽ) byli pohromadě na nástupišti a všichni se všemi mluvili a debatovali. Co se kdo dozvěděl za novou zprávu, tak hned říkal všem. Prostě se z toho stal skoro happening. Už chyběl jen gril a točené pivko. Ono se ta atmosféra těžko popisuje, ale byla prostě taková lidská a fajn. Takže nejsou jenom příšerný lidi na světě…
Řešení je jednoduché. Proč vůbec vlaky ještě řídí lidé? Copak by už nemohly jezdit samy? Vždyť jezdí po kolejích.