Přes prázdniny se mi nashromáždilo dost zážitků, které zaslouží zmínku, takže si tu odložím zápisek pro účely vlastní archivace. Protože jinak co? Protože jinak by zmizely bez povšimnutí.
Černá
I přes prázdniny probíhala gymnastická výuka, na kterou dcerka již několik let dochází. Protože se její výkony začínají vymykat mému chápání, těší mě, že mohu být přítomen jejímu vystupování před publikem.
To se málokdy obejde bez nervozity a operativního domlouvání s dalšími cvičenkami, z nichž některé jsou romského původu. Jelikož jsem celý život k cizím etnikům značně podezřívavý (stydím za svůj mindset), vnímám se v dnešní hyperkorektní době jako výlupek vší špatnosti. O to větší si dávám pozor na pusu, abych se nedostal i se zdánlivě nevinným výrokem do potíží.
Takové osobní nastavení ovšem není vlastní všem. Věta instruktorky ‚Jseš černá, tak budeš mít černý vějíř.‘ nikoho zjevně nezaskočila. Všem (kromě mě) bylo jasné, že jde o sladění trikotu a ne barvy pleti malé cvičenkyně. 😀
Ilustrační foto: David Hofmann / Unsplash
Level 2
Podobným zaškobrtnutím se neubrání ovšem ani člověk vzdělaný. Když k nám domů na návštěvu během hiců dorazila další podobná holčička s nabídkou, že se půjdou s Emičkou vykoupat do bazénu, bez váhání jsem tento nápad odsouhlasil. Manželka, která se doptávala, co a jak, mi neopomněla vytknout, že jsem dceru před odchodem nenatřel opalovacím krémem s UV faktorem. Neváhala a zavolala ji zpět, což se neobešlo bez reptání. Následná diskuze mě velmi pobavila.
„Uaa, jéé, už jsme byly skoro u vody! Proč se jako musím mazat? A jak to, že Žanetka nemusí?“ ptala se dcera.
„Ty se mažeš, protože… Aby ses nespálila! Žanetka se mazat nemusí, ta je tmavej typ, to přece vidíš!“ deklamovala ne zcela přesvědčivě žena.
„No vždyť jsi mi říkala, že jsem už úplně černá, tak proč se já musím natírat a ona ne?“ kontrovala Ema.
„No,“ vydechla se zaváháním manželka, „černá seš, ale ne zas tolik! Tak se holt mažeš!“
Když nám napatlaná dcera zmizela z očí, žena těžko skrývala smích nad mým nesouhlasným výrazem plným rozpaků. Tušila, že její neobratné vyjádření nepřejdu bez glosy.
„Že Ema nejni zas tolik černá, to se ti fakt povedlo. Tos to výrazně vylepšila!“ pochválil jsem ji velkoryse.
Drahá choť okamžitě kontrovala fyzickým útokem, který jsem odvrátil s vypětím všech sil. Není myslím správné, aby ženy útočily takto nečekaně, ale odpustil jsem jí tu podlost. Ostatně i ona mi sem tam něco závadného promine. 🙂
Lišky
Když už jsme u té barvy – nové Lišky (Regiofox), které se již brzy začnou prohánět v pardubických luzích a hájích se poprvé ukázaly v barvách kraje. Ten na jejich provoz ostatně vyčlenil nemalé finanční prostředky.
Zaznamenal jsem v několika diskuzích rozpaky a údiv nad faktem, že nebudou hezky modré jako korporátní nátěr ČD, což by jim prý slušelo více. A že jsme jako podnik hlupáci, co si neumí „věci líp vohlídat“. Zdejším čtenářům jsou věci kolem polepu a barev jasné. Chápou, že kdo platí, ten poroučí.
Daleko víc mě zaujalo, že zaznívají námitky ohledně hlučnosti pohonu (bude se ladit software chlazení), nebo spolehlivosti jednotek, které polykají první tisíce zkušebních kilometrů. I tady jsem vcelku potěšen, že se velmi správně nejprve v testovacím a schvalovacím provozu odladí případné problémy, aby se tím minimalizovaly budoucí trápení a bolesti, kterým se povětšinou nedá vyhnout.
A nakonec
Když jsem před časem psal o bolestech se sprejery a stýskal si nad zmalovanými ešusy, pozoroval jsem s určitými rozpaky proklamace slibující zásadní boj s čmáranicemi a malůvkami.
Nutno ovšem říct, že jsem se ve svém odhadu (že se ho*no vyřeší) poměrně zásadně seknul. Rychlost a intenzita, s kterou se podařilo víceméně všechny postižené jednotky vypěknit, mi vyrazila dech!
…
Dívám se do poznámek, ale dál už teď nic psát nebudu. Jdu spát. Je 23 hodin, 28. 8., jsem po dvou nočních bez postele. Doklepnu to příští týden. 🙂
