Stalo se: 3. února 2018
Zážitek asi 25 minut zpátky. Dovezl jsem vlak z Pardubic do Havlíčkova brodu, mám asi 25 minut pobyt a jedu nazpět. Vyndám svačinu a sedím v prostoru pro cestující. Sám.
Otevřou se dveře, vleze černovláska vlasy staženy do ohonu, štíhlá, pohledná.
„No tyyy volleee, tak sem tady, uff ženu, ty vooooleee, hele, je to do Pardubic, joo?“ huláká.
Ukousnu ze sekané, mám při tom natažený malíček, aby bylo na první pohled jasné, že jsem mnohokrát viděl ten film o té kurvě s Julií Roberts a vybrané chování mi není cizí.
„Dobrý den, ano jede to do Pardubic,“ povídám. Páč mám základy psychologie, mluvím jen málo. Je jasné, že tím podnítím zvědavost a tajemství ženy přitahuje.
„Jééé, to seeem ale nasraná, uaaaa, blbá pokladní, ty vole, říkám ji jedu do Pardubic a vona, uaa prej kudy? Kudy assiii? Vlakem, neee, nejkratší cestou, ta mě vytočila, kráva, jako sem snad úplně blbá, nebo co?“
Mlčím. Litanie pokračuje dál.
„Nooo a máme zpoždění, nádražáci zasraný, nesnáším vlaky, štítím se jich. Uaaaa!“
Po očku sleduji, jak si na uklidnění začala pilovat nehty.
„Kurva, tak co je, proč nejedem?“ rozhlíží se.
„No máme ještě čas, jedem až ve 20:17,“ odpovídám klidně.
„Nooo, to leda hovno, ve 20:02.“
„Opravdu pojedem už ve 20:17,“ opakuju.
„To asi ani jako nedělej kozy, voleeee, co? To sedím blbě? Co? Co? Je to do Pardubic, jo, rychlík, co?“
„Ne, osobní.“
„No tak to sediiimm blbě, kurva, do píči, to miii to ujede, kurva nesnáším vlaky, dělej kurva, odkud to jede?“
„Z jiného nástupiště asi.“
Vystřelila pryč, v Regionově bylo najednou smutno. Za čtyři minuty se vrátila.
„Rychlík už je daaavno v prdeli, v kolik přijede do Pardubic tenhle zaaasranej vlak?“ obnovuje konverzaci.
„Ve 22:37.“
„Cooožeee, zasraný osobák co staví v každý prdeli, to není možný snad!“ Láááskoooo?!“
Přemejšlím, že chce abych to pro její tmavé oči profrčel rychleji a nezastavoval? Ne, mluví s přítelem na telefonu.
Huláká do telefonu:
„Nooo to sem já, lásko, kurva, je to všechno v prdeli, sedím v nějakým zasraným osobáku, co nejede přes Kolín. A v Pardubicích budu o 40 minut dýl… Mám vůbec jezdit? Cooo? Jooo. Noooo, jsou to debilové, no, nepochopili, co chci. Paka zasraný, lásko prooosímtě, čekej tam na mě, kuuurva, já sem tak nasraná. To vííš, že jo. Dáme si spolu vanu a všechno ti vynahradím. Pa.“
Už jsem musel do kabiny, byl čas odjezdu.
