Prázdniny jsou tu

Admin dí: „Budou prázdniny, budeš línej, tak napiš něco už teď, dokud máš co.“

Zapsáno: 23. 6. 2024

Z pekla do nebe. Teda skoro. Masivní nálet Lišek se udál prakticky během jednoho dne, kdy se rozhodlo o jejich plošném nasazení. A odehrál se bez fanfár.

Je pochopitelné a správné, že se po nehodě z pietních důvodů ustoupilo od rozbíjení lahví Moetu o spřáhlo, protože smutek z tragédie je stále čerstvý. Je ovšem nutno podotknout, že nezmiňování odehrávajících se věcí na trati 238 je pro zdejší stránky nemožné.

Do p*če, jak já se na ty Foxy poslední týdny těšil! Příšerný a vyžilý boudy, o kterých jsem tu často psal, zmizely. Nastoupil komfort. Doopravdy – tahle výměna strojů je zásadní. Nekupují se žádný olítaný, poté štětkou natřený a uvnitř nepatrně pocukrovaný m*dky z reichu. Skutečně jde o nové vlaky.

Samozřejmě může být leckomu trnem v oku, že se obyčejná a vedlejší trať stala mnohem důležitějším místem, než je okruh ve Velimi, když si sobecky uzurpovala nové stroje pouze pro sebe. Další lokality na obměnu a nasazení ještě čekají. Nelze nám ovšem upřít, že se s tím po vzoru lidí, kteří nové stroje uváděli do provozu, snažíme popasovat co nejlépe. Stále se učíme a k chybám může občas dojít – za to se všem dotčeným omlouvám.

Pff

Ten den jsme společně s kolegy, kteří se na ni školí, dojezdili na Lišce. Jezdila jak z partesu. Předali jsme ji staršímu kolegovi a spokojeně odjeli k domovům.

Překvapilo mě značně, když mi služební telefon s jeho jménem na displeji před 21. hodinou narušil rozkoukaný film. Ignoroval jsem zlostné syčení manželky, která, protože není fíra, nerozumí možné důležitosti hovoru.

Nebudu vypisovat detaily, ale ze sluchátka se na mě spustil poměrně prudký, nervózní a značně vzteklý vodopád slov, který vypadal, jak kdybych byl viníkem stavu, že kolegovi jednotka po zásahu LS06 nejde naplnit.

Ačkoli jsem si dobře dokázal představit, co se asi událo a proč zabezpečovač zaúčinkoval, kolega nebyl schopen kvůli vyšponovaným nervům naprosto přesně plnit pokyny, které mají specifické pořadí. Pokud se fíra jen nepatrně odchýlí a neudělá to, co má, nehne se z místa.

Trvalo to několik minut. Pak už jsem byl nas*anej a vzteklej i já, což jsem projektoval do mého hlasového projevu. Nakonec jsem podle vzdáleného pípání ve sluchátku a cvakání vybavovacího tlačítka naznal, že se blížíme k úspěšnému závěru. Po chvíli mě kolega odměnil větou: „Už to de, čau!“

Lupnutí zavěšeného hovoru ve mně vyvolalo mírné rozezlení a zamračně jsem dumal nad tím, že slovo děkuju tak moc nestojí a mezi lidmi, kteří si pomáhají, se tak nějak sluší použít.

Pak jsem to ale pustil z hlavy. Uvědomil jsem si, že i já jsem mnohokrát dostal pomoc z druhé strany a mé trapné děkuju bylo za poskytnutý servis dost málo.

Generál

Asi dva dny poté jsem poprvé zažil generální stop. Koukal jsem na vysílačku, kde symbol problikával první sekundu, s určitým nepochopením. Mozku trvalo pochopit, o co se jedná a co je zapotřebí dělat.

Nic příjemného. Naštěstí telefon výpravčímu osvětlil, že chyba nenastala na našem vlaku. Přesto ale koukat na čelo Pantera stojícího cca 500 metrů přede mnou na první koleji, po které jsme se měli přes výměnu prosmyknout a vyhnout, zavdá člověku na stanovišti námět k přemýšlení.

A dál

Bolest a obavy ze spojování Lišek se rozplynuly jako pára nad hrncem. Především díky osobní přítomnosti cvičných instruktorů, kteří dohlédli na to, že se úkon odehraje klidným a správným způsobem.

Samotné najetí i rozpojení jsme si osvojili rychle. Čili se dá očekávat, že špičkové spoje mohou posilovat bez obav ze zpoždění. Co je novinka – dvě spřažené jednotky jsou už fakt dlouhej vlak. S ohledem na krátké peróny a nástupiště je nutno stavět úplně jinde, než jsme byli doposud zvyklí.

Měl jsem též možnost se s Liškou svézt i do dalekých Svitav. Cestou jsem v Poličce fotil odrazem skrzevá okno a těšil se, že těch X desítek zpomalení a zrychlení na trati a v krpálech jednotka hravě zvládne.

A na konec

Jeden poznatek, který letití kolegové určitě potvrdí. V současných hicech je naprosto zásadní rozdíl, když sedíte na pohodlné a polohovatelné sesli v klimatizované kabině. Dny, kdy vám do boudy pralo slunce a rozpálená roleta působila spíš jako další zdroj tepla, zmizí v zapomnění.

Uvědomil jsem si to záhy.. Člověk dojede do Brodu, do Pardubic, Do Brodu a do Pardubic a není upečený, uvařený, rozlámaný. Super!

Zvednul se výrazně komfort i pro cestující, což je zcela v pořádku, protože o ně jde nejvíc. A že se s ním markantně promění a zlepší i život strojvedoucích, je před začátkem horkého léta víc než jisté.

Jo, a když si požádáte o dovolenou, dostanete ji! 🙂

Prázdninový režim

Blog na následující dva měsíce přejde patrně do volnějšího režimu. Je tedy možné, že některý týden nevyjde vůbec nic. Jen ať o tom víte. 🙂

Krásné prázdniny, užijte si léto!