Roztahaná fňukna

Ještě je nutno splnit povinnost, uvažuju dnes ráno s určitým podrážděním, neboť jsem na blogovací platformu za celý týden nepomyslel. Pomalu a vytrvale se mi v hlavě cyklicky objevuje úvaha, že zdejší psaní ve vší tichosti ukončím. Jako Otík, říkám si. Co měla, už dala.

Zapsáno: 12. 10. 2024

Nemám rád svazující mantinel, který jsem si notabene sám nechal vnutit a naordinovat. Beru ohled na všechno a všechny okolo, zatímco se sám utápím v trudomyslném vzteku, že ví beztak každej p*ču, proč a co si ve skutečnosti o mnoha věcech myslím. Pos*aná korektní doba mě úplně převálcovala a donutila zkrotnout. Diplomaticky našlapuju nebo vůbec nezmíním, co mám na srdci. Vyhodnocuji a pouze pro sebe hledám ukrytou pravdu. Zadumaně se vyrovnávám s vnitřním nastavením, kdy už své pocity raději vůbec nikomu neodhaluju. K ničemu by to nebylo.

Dobrá fňukna jsem, tvl. Možná už jsem trochu zbuz*il. Dívám se, co jsem vyplodil, čím to může bejt? Hodně sportuju a propisuje se to do únavy. Ale mám nový hodinky od Garminu, ta šťastně načasovaná výměna se mi náramně povedla!

Celá rodina je fest nastydlá a i když se jich straním, popotahuju s rýmou taky. Alespoň že mě už téměř přestalo bolet to zlomený zápěstí. (Myslíš tu miniaturní kůstku, která se ani nerovná, jo? – pozn. admina)

Možná i ta stavba, která, byť na ní dělám úplný ho*no, mi sežere hromadu času. Ale jde to teda parádně a rychle. Žasnu!

Přišla mi taky nejlepší výplata v životě. Je dobrý bejt strojvedoucím u národního dopravce. Ale ten nárůst v nový kolektivní smlouvě, co nabízej, to je výsměch, tvl. To zas budou kecy, jak nemůžou přidat, protože by to mohlo ohrozit stabilitu a zaměstnanost lidí v provozu. Musíme počítat každou korunu. Ho*no a kecy v kleci. Prachy si sežeňte, kde chcete, od toho tam sedíte. A ne za dvacku čistou. Vaše starost, stejně jako ta moje, kdy musím vymyslet, jak nastoupit ve 2:43 ráno dvakrát po sobě.

Novej Playstation 5 Pro brzy vyjde a musím ho mít na Day 1, jak se říká. Nemá Blu-Ray mechaniku, ono je to asi jedno, protože stejně z placek hraju málo. Ale ten Astrobot mě baví, Emička skáče jak divá. 🙂

S těma elektrikama jsem si na sebe zase uplet bič, ty vado. Obrazovky, jaký svět neviděl, školní lavice a kurz, mrtě učení, jídlo tam je dle vyprávění za korunu drahý! Ale to svezení pod drátem… Měl jsem rohlík, p*čo, heh, to táhne jak divý. Pěkný.

Teď si ještě vyslechnu obligátní adminovo kárání, že jsem s psaním málo železniční, že je to o ničem, že jsem ubulenej a tak podobně. V týdnu jsem použil na manželku jeho skvělé rčení o problémech. Směju se ještě teď, jak koukala. Myslel jsem, že mě přetáhne lavičníkem, kterej měla v ruce.

Možná se u nás dneska admin na vsi osobně zastaví. Prej pošlapat základní desku. Přijede s novou motorkou koupenou za nemalé peníze. A nejspíš z nějakýho p*cání mladého, čerstvého a úzkého děvčete, které mi eště ani neukázal. Prej to má i s obědem. Těším se, dlouho jsem ho neviděl, rád mu uvařím kafe a přidám dvě Mon Cheri. Dycky má kecy, že ke kafi nic nechce, ale stejně vyluxuje talířek a nezůstane ani drobek. 🙂

Sto a jedna věcí, co mě se*ou, versus sto a dvě věci, který mi dělají radost. Ty radostný asi převažujou. Nebo si je umím najít.

Na to, že tu v pondělí nemělo vůbec nic bejt, mi to přijde jako super zjištění.

Ilustrační foto Hopovy víkendové nálady: Mick Haupt / Unsplash