Pokud někdy trpím falešnou samolibostí a opájím se lichým pocitem vlastního mistrovství, pokaždé přijdou chvíle, které mě vrátí na zem.
Následné sebezpytující úvahy jsou samozřejmě plné různých variant řešení – kdybych býval, mohl jsem, dalo se to udělat takhle… Ale je typicky pozdě. Po bitvě je každý generál, víte jak.
A nyní téma, které vůbec nikoho nezajímá. – pozn. admina
Mám rád, když se situace opakují. Jakmile nastal čas na můj další kolektivní ozdravný pobyt (KOP), věděl jsem, do čeho jdu. Směju se, že už jedu potřetí. V době nástupu jsem si totiž myslel, že se této náramné a cenné libůstky nemůžu nikdy dočkat.
Dnes jsem vlastně už protřelým mazákem a máloco mě překvapí. Vy, co jste tu se mnou od začátku, víte, že se často pletu a nejinak tomu bude i tentokrát.
Pozor, následuje velmi dlouhý článek!
Využiju s pílí sobě vlastní plonkový čas, který mám při čekání na dcerku, neboť si dnes při finální generálce piluje své první veřejné cvičení před obecenstvem.
Dnes se mi bude psát s chutí. A byť to bude vlastně o sportu, dejte článku šanci. Ukážeme si totiž, kdo je tu ten pravý mocipán! 😀
Váhám. Takhle lakonicky popisuji svůj aktuální stav, kdy s nebývalou nerozhodností přemítám, co zvolit.
