RubrikaHistorky

Výlet do Prahy

V

Stalo se: 17. 7. 2018, 12:47

Minulý týden jsem byl s manželkou a dětma v pražské ZOO. Tam jsme jeli rychlíkem, zpátky nám Railjet ujel. Šel jsem si tedy vystát frontu na lístky, kluk i dcerka musí mít taky, je jim 7 a 4 roky.

Na peronu čekáme, asi 15 minut před odjezdem přistálo EC, rychle se plní. Procházíme vlak, rezervačka, místenka, voila – rezervačka až z Pardubic. Tak si sednem. Děti k oknu, vytahujem Brumíky, pitíčka, jablíčka. Vlak se tiše rozjíždí, nastupuje příjemná pohoda, že jsme za hoďku doma.

(Pokračování textu…)

Když vezu čuňata

K

Stalo se: 14. listopadu 2017

Vezl jsem borce, nadojenej a smrděl ukrutně, zech*anej a zes*anej. Přišla mi to říct vlakvedoucí. Smraďoch lístek, dojel na konečnou do Pardubic. Tam mám 45 minut a jedu další vlak. Nejdou otevřít okna, tj. vypnout otevírání dveří a nechat přes mou kabinu otevřený okna a vyvětrat. Místo abych si posvačil, sháním uklízečky a tancuju, aby byla souprava ve vůni.

(Pokračování textu…)

Nalezenec a odměna

N

Stalo se: 8. června 2018, 12:26

Poručík Columbo. Nějaký cestujici si zapomněl u mě ve vlaku tašku. iPad, noťas Dell, ještě pár lejster. Navštěvuje jakýsi kurz rekvalifikační, úřad práce Chrudim. Dovolám se mu, ohromná radost, že odjíždí v 13:38 rychlíkem dál na Prahu. Ja už stojím s osobákem mimo peron, asi 600 metrů na odstavnejch kolejích. Venku vedro jak prase, 35 stupňů.

(Pokračování textu…)

Domluva v depu

D

Stalo se: 1. 3. 2017  18:30

Než mě pustí ze stanice do depa, je nutné domluvit postup. Tím okamžikem přestanu být vlakem a nastává posun. Do depa mě pouští tzv. vrchní, neboli vedoucí posunu, po dohodě se stavědlem. Tam je člověk, signalista, který obsluhuje výhybky. Vše se domlouvá přes vysílačku, fyzicky jsem s lokomotivou třeba 800 metrů od vjezdu do depa, čili konverzace běží rádiem s vedoucím a stavědlem.

Buchta z Brodu

B

Stalo se: 3. února 2018

Zážitek asi 25 minut zpátky. Dovezl jsem vlak z Pardubic do Havlíčkova brodu, mám asi 25 minut pobyt a jedu nazpět. Vyndám svačinu a sedím v prostoru pro cestující. Sám.

Otevřou se dveře, vleze černovláska vlasy staženy do ohonu, štíhlá, pohledná.

„No tyyy volleee, tak sem tady, uff ženu, ty vooooleee, hele, je to do Pardubic, joo?“ huláká.

(Pokračování textu…)

Vítejte na blogu o zážitcích a příhodách strojvedoucího Českých drah.

Texty zde jsou ryze subjektivní. Občas vtipné, jindy kritické, často vysvětlující. Čas od času i nekorektní či hrubšího charakteru. A nejen o železnici!

Snad se u nich budete bavit podobně jako autor, který je sepisuje.

Činnost webu můžete podpořit jednorázovým příspěvkem, pokud se vám tu líbí 😊.

Archivy

Kontakt