Na další zkoušku jsme se už nijak zvlášť nepřipravovali. S klukama jsme se potkali, myslím, pouze jednou. Opět jsme si oživili opakováním sepsané situace a nejasnosti z papíru smrti. Pomohla nám i aplikace testových otázek, kde čtením člověk dostával přesnou formulaci odpovědí napevno do hlavy.
Velmi zřídka se dostanu i na trať, která je řízená předpisem D3. Jedná se o úsek, kde jízda vlaku není zase tak častá a provoz je vcelku jednoduchý. Často se pendluje sem a tam celý den po hodinových intervalech.
Provoz je řízený na dálku dirigujícím dispečerem, ten rozhoduje a povoluje jízdu vlaku v daném úseku. Domlouváme se buď telefonem, nebo vysílačkou. Dopravny D3 jsou většinou úplně pusté a prázdné. Úkony potřebné pro další jízdu si zařizuje strojvedoucí zcela sám. Jsou k tomu potřeba zvláštní zkoušky; na každou jednotlivou trať.
Jedna z mnoha zajímavostí z pohybu po D3 úseku je na mém videu.
Není to k chlubení, jen pro představu. Ráno jsem trefil na přejezdu traktor s postřikovačem. Lidi z vlaku naštěstí OK. Trakťák přejížděl přes přejezd a prasknul mu závěs. V tom to prý začalo cinkat a přijíždím já, celej v bílym. Pocit tedy fest na hovno. Zabrzdil jsem vším, co jsem měl po ruce, mašinka stejně hodně rozbitá.
K jízdě vlakem se občas váže jedna nepříjemná věc a tou je zpoždění. Myslet si, že je to stav, z kterého má kdokoliv na dráze radost, je omyl. Popravdě – zpoždění každého maximálně rozčiluje!
Jedna z nejdůležitějších zkoušek pojmenovaná Zvláštní odborná způsobilost byla před námi v České Třebové. Opět se skládá z písemné a ústní části, tentokrát je ale rozsah už opravdu úplný – doprava, technika, znalost stroje, postupů při mimořádnostech, zkoušející se může zeptat prakticky na cokoliv.
Situace, které na svém webu budu popisovat, jsou sepsané hlavně proto, že cestujícím, které vozíme, může připadat, že něco neskutečně dlouho trvá. Vypadá to často nepochopitelně. Nebo dokonce směšně.
Zkusím pro pochopení začít zjednodušeně, zeširoka.
