Když jsem si onehdy stýskal, že chodím do práce víc, nepřišlo mi na mysl, že celá patálie s nedostatkem pardubických jezdců bude mít další pokračování.
Pro změnu nejsou lidi
P
Z druhé strany
Z
Když si občas pročítám diskuze pod železničními články, kde jsou naše firma nebo její zaměstnanci terčem kritiky či odsudků, mám neuvěřitelnou chuť stěžovatelům odpovědět.
Jenže zkusit vysvětlit, proč se nám občas něco nedaří, stejně jako to činím tady na webu, by nemělo význam. Někteří zarytí, notoričtí a nebojím se říct – odsuzující – diskutéři mají ve své zabedněnosti utvořený názor, který bych stejně nezviklal.
Chyby a jejich řešení
C
V poslední době se začaly poměrně hojně projíždět klacky a následné ukazatele s tímto jevem související začínají v mých očích dostávat mnohem větší grády.
Adepti naší profese
A
Občas se zmiňuji o rozdílech současnosti proti dobám, které dávno odvál čas. Kontrast, který mi v určitých situacích připomíná mou vlastní cestu po kolejích, je velmi zajímavý. Možná by stálo za to podělit se o vjemy, kterých jsem občas svědkem.
Cestující a cestující
C
Určitě se sluší poděkovat všem, kteří povzbuzujícím komentářem reagovali na mou úvahu o snížení aktivity na blogu. Díky moc!
Za momentální trudomyslností stojí i fakt, že se snažím psát opatrně. Abych nikoho nerozzlobil nebo nepoškodil. Vadí mi, že si nemohu nahlas vypsat, co mě skutečně se*e.
Samozřejmě si uvědomuji, že mé občasné stýskání působí ve světle skutečných problémů některých okolo jako dětsky směšné nebo banální. Ale to mi ani extra nevadí.
O technice
O
Nechci tohle povídání zatížit nepodstatnými detaily. Jednak ničemu neprospějí a navíc každý, kdo jako fíra někdy jezdil, si je zažil sám.
Stále se ovšem nedokážu i po letech přestat divit, jak moc různé situace ovlivňují okolnosti, které fíra prostě musí přijmout, akceptovat a ve finále (to zdůrazňuji) nesmí v žádném případě pochybit.
