Před nějakým časem se jednomu z hráčů na mém oblíbeném herním fóru narodil následník. Radostná diskuze a gratulace mi probudila vzpomínky na prožitky, kdy jsem byl vlastní ženě velkou oporou. Mám totiž pocit, že ačkoli se hlásá rovnoprávnost, někdy si veškerou pozornost a práva ohledně narození a výchovy, pro sebe usurpují matky a na důležitou roli otce se neférově zapomíná.
Pan Kukadlo slyšel, jak vozejk drandí z kopce a vidí v něm svým bystrým zrakem malou kočičku. Je mu jasný, že by nestihnul přeskočit pult, to se prostě nedá stihnout.
Život na vsi je zábavný. Psal jsem už několikrát, že jsem tuze spokojený s rodinnými vazbami a blízkostí přátel, s nimiž jsem odmala vyrůstal. Velmi důležité místo v celoživotní družbě mají všelijaké oslavy. Stále se potkáváme, už i s dětmi, a díky společným vzpomínkám na mládí je neustále o čem mluvit.
Vyprávím dětem před spaním pohádky, což zbožňuju. Mají je radši než ty čtené z knížek. Před nějakým časem jsem si například vymyslel tento příběh…
Doma topíme dřevem. Celý život. Je k tomu potřeba pořádná výbava – Stihl pilky, Fiskars sekyrky, hydraulická štípačka a pracovité ruce. Dnešní psaní bych rád věnoval – jako vzpomínku – tátovi, pro kterého byla činnost zajišťování dřeva pouze odpočinek a radost.
Mi psal tuhle admin, že se jde nechat tetovat. Jsem si vzpomněl, když bylo dřív víc času, jak jsem chodil s kámošema do sauny.
