Koupil jsem si za svobodna držák na kola, na kouli, na auto. Na dvě kola. Pak přišla miminka, starý jsem prodal, vzal novej na 4 kusy a zvolil Thule. Bylo u nás doma kolem toho takové mrzení, že to není úplná láce. Trošku vyčítání. Paní se mračila. Vyhazování peněz prej a že to tak často nevyužijem.
V létě jsem měl na konci prázdnin zavřený domovský bazén v Pardubkách, a tak sem jezdil 14 dní do Hradce Králové ven na Flošnu, miluju to u nich. Jedu třeba i ráno po noční, také když prší, nikde nikdo a já si sám ve vyhřívaný padesátce připadám jak majitel zeměkoule.
Mám kamaráda z Prahy, vlastní u nás na vsi chalupu. Přijel v pátek a hned jak vylezl z auta, pohádal se starou. Utekl před ní za mnou a říká mi:
„Co budeš v sobotu dopoledne dělat?“
„No jedu plavat,“ odpovídám.
„Jee, můžu s tebou?“
„Jasný.“
Malej Péťa měl svůj oblíbený hrníček. Byla na něm vyobrazena parní lokomotiva. Všudybylka se jmenuje. Měl ho už víc než tři roky. Snídal s ním, jistota startu do dne, že vše má svůj řád tak, jak je zvyklý.
Před 14 dny ho dcerka, podotýkám nechtěně, shodila a hrníček na mrtě střepů rozbitej. Kluk byl šíleně smutný, brečel. Manželka mu říká, ať nebrečí, že vyberem jinej, hezčí!
Měl jsem noční a přijel ráno v 7 hodin domů. Hecnul se a vstal v 10:30. V 11 vlakem do Pardubek, že si odplavu před druhou noční, nástup v 18:00 a budu celé odpoledne spokojeně s rodinou. Jedu si po stezce pro kola kolem Chrudimky, proti máma s prckem na kole. Holčička tak tříletá do protisměru přímo proti mému kolu, tak tak jsem se vyhnul, nebylo kam zatočit. Z jedné strany řeka, z druhé vydlážděna stěna. Nad hlavou klenutý most. Uhnu hlavou těsně před nárazem, skoro se to povedlo. Teplo na hlavě. Rodina spokojeně odjíždí, protože to dobře dopadlo. Já mám bohužel smůlu. Bazén dneska neklapne.
Odpoledne čekám na syna Péťu, až se vrátí ze školy. Ve tři odpoledne zvonek, jdu mu otevřít, uplakanej, slzy jak hrachy, soply přes celej obličej. Chodi do druhý třídy, je strašně hodnej – to má po manželce.
