Ještě je nutno splnit povinnost, uvažuju dnes ráno s určitým podrážděním, neboť jsem na blogovací platformu za celý týden nepomyslel. Pomalu a vytrvale se mi v hlavě cyklicky objevuje úvaha, že zdejší psaní ve vší tichosti ukončím. Jako Otík, říkám si. Co měla, už dala.
Nenapadlo mě, že tahle situace může nastat. Jevila se ze spousty důvodů jako absolutně vyloučená. Zajímavé je, že se mi v čase dokázala poměrně zásadně upravit perspektiva. Důvody, které mě k téhle změně vedou, si nyní zrekapituluju.
Psát historky, co se nepovedlo? Nebo naopak ty úspěšné? Dumám…
Nikdy bych si nemyslel, že k tomuhle kroku dospěju. A vlastně ani pořádně nevím, co byl ten skutečně poslední přispívající faktor, který jsem vyhodnotil jako klíčový.
K sepsání dnešní úvahy mě přiměl víkend v práci, kdy to nebyla věru extra zábava. Možná se fírovi občas sluší připomenout, že jeho práce není vždy jen o potěšení.
Pozvání do mého garážstudia začátkem léta přijal Jirka. Bývalý profesionální sportovec, nyní komentátor, investor, manažer, manžel a především kamarád. Tenhle rozhovor je dlouhý a plný poučných a zajímavých informací, především pro mě. 😀
Snad v něm něco najdete i vy.
